Prezident poroty: Rock DEMERS, Kanada
Rock Demers, kanadský filmový producent, se již během svého studia v 50. letech angažoval v hnutí filmových klubů a stál u zrodu prvního kanadského filmového časopisu Images. Od roku 1960 byl jedním z organizátorů MFF v Montrealu (od roku 1962 byl jeho ředitelem) a spoluzaložil rovněž Cinémathéque québécoise (1963). Zasloužil se o vznik distribuční společnosti FAROUN (uvádění filmů pro děti) a produkční společnosti La Fete. Za svou práci byl několikrát oceněn, mj. je nositelem významného kanadského řádu Officer of the Order of Canada a francouzská vláda mu udělila hodnost Chevalier des Arts et des Lettres de France.
„Vidět spoustu filmů během několika dní je úžasné. Vidět je v tak nádherném prostředí jako jsou Karlovy Vary je ještě úžasnější. Vidět je jako člen poroty a mít příležitost vyměňovat si ve vší vážnosti pocity a názory na ně s kolegy z různých zemí a různých životních zkušeností je dokonalé… zejména pro toho, jehož kariéra a láska k filmu byla hluboce ovlivněna českými tvůrci. Být pozván jako prezident Hlavní poroty Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary je pocta, o jaké jsem si nikdy netroufal ani snít.“
Buddhadeb DASGUPTA, Indie
Buddhadeb Dasgupta patří k nejlepším indickým filamřům střední generace a jeho díla získala řadu domácích i zahraničních ocenění. Vystudoval ekonomii na Kalkatské univerzitě, kde pak pracoval jako odborný asistent. Od začátku 60. let se věnoval psaní básní a svými díly se zařadil mezi přední bengálské literáty. Koncem 60. let vstoupil také do kinematografie, nejprve jako režisér dokumentárních a posléze hraných filmů. Snímek Zápasníci (Uttara), který byl uveden na MFF v Karlových Varech 2001, mu vynesl Zvlaštní cenu za režii na MFF v Benátkách 2000.
Aňa GEISLEROVÁ, Česká republika
Anna Geislerová, jedna z nejpopulárnějších a nejvýraznějším českých hereček posledních let, zahájila kariéru jako fotomodelka, ale po prvních zkušenostech s účinkováním ve filmu se začala věnovat herectví. Před kamerou ztvárnila více než dvě desítky filmových a televizních rolí, mezi nimiž nejčastěji figurují postavy osudových, nekonvenčních a svobodomyslných dívek. První velký úspěch slavila ve snímku Requiem pro panenku (1991), s úlohou stopařky z filmu Jízda (1994) se zúčastnila v Ženevě soutěže o titul Hvězda zítřka (1995) a za roli v Návratu idiota (1999) získala Českého lva.
Baltasar KORMÁKUR, Island
Baltasar Kormákur vystudoval Islandskou dramatickou akademii a začal se věnovat divadlu jako herec a režisér. S přáteli založil divadelní soubor, ale režíroval také v Islandském národním divadle i v zahraničí. Své inscenační schopnosti uplatňuje v širokém repertoárovém záběru, od hudebních komedií po klasická dramata. Během 90. let se stal jedním z nejpopulárnějších islandských filmových herců díky ústředním postavám ve Fridrikssonových filmech Ďáblův ostrov a Andělé všehomíra. V roce 2000 debutoval úspěšně jako scenárista a režisér adaptací románu Hallgrimura Helgasona 101 Reykjavík (S milenkou mé matky).
Felice LAUDADIO, Itálie
Přínosem pro hodnocení soutěžních filmů bude nepochybně také názor Felice Laudadia, který může snímky hodnotit hned z několika úhlů pohledu. Sám má totiž zkušenosti coby scénárista, producent a v neposlední řadě také jako ředitel filmových festivalů v italské Taormině a ve Viareggiu.
Sunmin PARK, USA
Sunmin Park je mladá americká producentka a režisérka korejského původu, která již ve velmi mladém věku vítězila v prestižních národních soutěžích se svými písňovými texty a povídkami. Studovala na Národní univerzitě v Soulu, na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) a na Kolumbijské univerzitě. Absolvovala studia filmové produkce a režie na USC's School of Cinema. Podílela se mj. na produkci filmů Císař a vrah (1999, r. Chen Kaige) a Ti druzí (2001, r. Alejandro Amanábar). Na loňském MFF v Karlových Varech představila svůj režijní debut - autorské drama Nevinná (2002).
Branko SÖMEN, Chorvatsko
Branko Šömen je slovinský básník, prozaik, publicista, pedagog a filmový a televizní scenárista, jehož scénáře realizovali slovinští, chorvatští a srbští režiséři (např. Živojin Pavlovič, Boštjan Hladnik, Rajko Glič a Karpo Godina). Od konce 50. let působil jako novinář a komentátor v rozhlase a byl dlouholetým šéfredaktorem filmového měsíčníku Ekran. V 70. letech vstoupil do literatury několika básnickými sbírkami a prozaickými díly. Je autorem publicistické knihy o Václavu Havlovi (1991) a překladatelem Hrabalových Ostře sledovaných vlaků.
