Jak uchopí téma, které je na pomezí etnografie a magie, alternativní medicíny a historie, výsostně ženské téma o schopnostech pomáhat lidem, léčit je, ale i uřknout a proklít? Kniha už je na pultech. A vůbec není špatná.
Tučková svými Žítkovskými bohyněmi potvrdila, že nominace a ocenění, které získala díky svému prvnímu románu, dostala právem. Navíc - málokdo u nás se věnuje beletrii, které předchází několikaletý a podrobný výzkum a na jejíž faktickou správnost a historickou pravdivost se lze spolehnout.
Dora Idesová je neteř jedné z Žítkovských bohyň zvané Surmena. Život na Kopanicích nad Starým Hrozenkovem je však tvrdý jako zdejší lidé. Muži i ženy pijí pálenku, polovina z nich je negramotná, žijí bez ohledu na okolní civilizaci i lidově demokratické zřízení. Poradili si za honů na čarodějnice, za nacistů i teď. Bohyně to neměly jednoduché nikdy. Kromě režimů, které je bez výjimky pronásledovaly, musely reagovat i na nenávist a zášť lidí, kterým jejich zaříkávání nepomohlo nebo kteří jim záviděli tu trochu věhlasu, co měly.
Knižní tipyKromě Tučkové vám iDNES.cz doporučuje Nicka Hornbyho, Františka Nepila i Star Wars. |
Dora však "nebohuje" - Surmena jí svoje umění nestihla předat. Jako etnografka se o bohyně zajímá jinak. Mapuje jejich historii i současnost a odkrývá tak i vlastní kořeny. A mezi archivními složkami a vzpomínkami sousedek skládá příběh Surmeny i ostatních bohyň.
Je to poutavé čtení. Kopanice jsou fascinující kraj, kde vždycky vládly spíš přírodní živly, tradice a síly krajiny než střídající se vlády a režimy. Lidská nenávist však bují i tady.
Autorka je věrná svému preciznímu historickému přístupu. Může to být výhoda, stejně tak však na některé čtenáře může působit příliš akademicky. Místy je citací z archivů příliš, zastavují příběh, ruší jeho spád. Jako by Tučková chtěla dostat do knihy úplně všechno, co o bohyních zjistila - i na úkor čtivosti. Dává přednost citaci dokumentů místo tvoření povah jednotlivých bohyň, ty jsou někdy jako přes kopírák.
Knihu Žítkovské bohyně si můžete objednat online na knihy.idnes.cz |
Uzavřená ve vlastním světě
Její Dora je jednou z nejuzavřenějších hrdinek současné literatury. Jako by k sobě čtenáře vůbec nechtěla pustit, jako by bojovala s touhou po jeho sympatiích, uzavřená do vlastního světa výzkumů, bez života, bez radosti. Tučková modeluje spíš události než hrdinky. Příliš mnoho zdrojů a objektivních pravd může kazit plynulost vyprávění. Některé místní obyvatelky navíc promlouvají češtinou až příliš spisovnou. Poslouchat směs slovenštiny a kopaničářštiny je přitom úchvatné, byť místy nesrozumitelné. V zaříkáváních jsou nejautentičtější, když si sednou na zápraží a začnou s Dorou rozmlouvat, autenticita se vytrácí. Což je ovšem pochopitelný ústupek čtenářově pohodlí.
I přes tyhle výhrady jsou však Žítkovské bohyně nejenom výborným čtením, ale i pobídkou k cestě do Karpat. Zavírat knihu s touhou vydat se do Hrozenkova, to není málo. Tady žily, tady chodily, tady o svatojakubské noci nahé sbíraly byliny, tady zaříkávaly. V každém ze zdejších stavení od Lopeníku po Žítkovou žijí bílí hadi, i kdyby těm povídačkám člověk stokrát nechtěl uvěřit.
Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně
Host, 452 stran, cena 329 korun
Hodnocení MF DNES. 80 %