Zprvu vlastivědně. Místo tradiční zábavné show přinesl úvodní ceremoniál obrázkové leporelo dějin festivalu s průvodním slovem, které společně s oficialitami a poctou Richardu Gereovi trvalo skoro dvě hodiny. Zahraniční hosté se museli prokousat naší historií včetně matrjošek a železné opony, načež další dvě hodiny trval úvodní film s Gerem v roli bezdomovce.
Vtipálci tvrdí, že byl vybrán právě proto, aby v duchu sociálního dramatu nastolil proletářskou revoluci oslav. Následný večírek se totiž nekonal jako obvykle v Grandhotelu Pupp, nýbrž přímo v Thermalu, který bude připomínat závodní jídelnu, i kdyby tu marinovaného lososa podávali na stříbře.
Nejdemokratičtější okamžik pak přinesl koncert kapely Lucie, kde se v davu pohupovaly celebrity i omladina, herci od Miroslava Donutila po Pavla Zedníčka, batůžkáři i dámy v róbách. Okamžik, kdy padal symbolický sníh z Medvídka z Bogoty, vtiskl festivalu náladu Woodstocku.
Ovšem obecně platilo, že před decibely se nedalo nikam utéct. Když konečně ohlušený návštěvník nalezl tichou kavárnu, vzápětí tu dobrý muž usedl aspoň ke klavíru. Nočním městem postupoval dav k improvizované pláži s lehátky, koktejly a dusajícími neony, přes kolonádu, kde se promítal pro změnu jiný dokument o půlstoletí festivalu, až na popůlnoční party do Puppu, na níž kromě nápojů tentokrát nebylo nic: ani jídlo, ani hudba, ani celebrity.
Snad poprvé tak Vary vydávají svědectví, jak si zmatený host v Puppu koupil alespoň slané brambůrky, servírované ovšem na porcelánu. A o kus dál na pánských záchodcích objevil jeden z producentů filmu Snowboarďáci, hned vedle talířku s mincemi, DVD této slavné komedie rozdávané zdarma.
I to je střípek z dějin festivalu. Pokud jde o současnost, ve Varech letos vládne červená bez ohledu na konfekční velikosti, stříbřité odstíny skafandrů ze sci-fi, tetování všude, kde látka nestačila, a blond přelivy tak zářivé, že svítily do noci jasněji než hvězdný prach z koncertu Lucie.
