Jeden z koncertních projektů Karla Vepřeka se jmenuje Lyrika putyka. Album Želví sny (vydávají Indies Records) se ovšem vine takřka výhradně po lyrické linii. Vepřek minimalizoval množství písní, které v klubech hraje na heligonku, dodávající hospodskou příchuť, a většinu alba postavil na kytarách.
Akustickou - tu čistě folkovou, tu janotovsky repetitivní - drží v rukou sám písničkář, s party elektrické kytary přispěl Vepřekův dlouholetý spoluhráč a tentokrát i aranžér všech skladeb René Pařez. Některé skladby decentně dobarvují flétny či housle dalších hostí.
Vepřek je s výjimkou Pařezovy závěrečné instrumentální miniatury výhradním skladatelem alba. Kromě vlastních textů si ke zhudebnění vybral především nežijící básníky, Konstantina Biebla, Karla Hlaváčka, Jana Zábranu, Bohuslava Reynka a Jiřího Ortena.
Hned čtyřikrát ale také sáhl k představiteli dnešní střední básnické generace Pavlu Kolmačkovi. Jeho verše zhudebňoval už na minulých albech.
Hloubka a působivost alba jednoznačně vypovídá o tom, že Vepřek patří k elitě české písničkářské scény. Že to neví tolik lidí, kolik by mělo, není jeho chyba.
Karel Vepřek - Želví sny
Indies Records, délka CD 40:59
Nej skladby: Plátna plná ran, Holubi, Remorkér
Hodnocení iDNES: 
