Pastely dýchají energií, drátěné plastiky vrhají na stěnu působivé stíny, grafiky v odděleném prostoru jednoduše vyjadřují autorovy myšlenky.
Jen davy návštěvníků na výstavě jejich tvůrce, u nás i ve světě uznávaného malíře a sochaře Karla Malicha, chybějí. A to přesto, že si jeho přehlídka v Lidické galerii, připravená kurátorkou Ivou Brothánkovou, pozornost opravdu zaslouží.
Souznění nadevše
Už jen proto, že dvaaosmdesátiletý, spíše introvertní a skromný tvůrce, jehož díla jsou zastoupena v prestižních světových galeriích, prezentace svých děl nevyhledává a je k nim spíše skeptický. Svého vrcholu již dosáhl a tvoří z vnitřní potřeby. Nakonec však byl s výsledkem spokojen. Autoři výstavy si totiž s díly zapůjčenými především z jeho majetku doslova vyhráli.
Představeno je zde na sto prací -převážně velké imenší pastely a grafiky, ale také kresby, tempery, koláže, malé modely plus tři z autorových stěžejních drátěných plastik. K vidění jsou jak Malichovy rané práce z počátku šedesátých let, tak i ty nejnovější z roku 2006.
A i když se výstava nemůže rozsahem srovnávat s velkou Malichovou retrospektivou, která se v pražské Městské knihovně uskutečnila před dvěma lety, ukázka současných autorových prací jí přidává na zajímavosti a živosti. Podobně jako skutečnost, že jsou zde představeny například starší Malichovy grafické listy, které nebyly téměř nikdy vystavovány.
Navíc jsou díla na přehlídce vystavena v jiném kontextu, než bývá obvyklé. Mají tak jiný náboj a gradaci a dobrý znalec Malichovy tvorby v nich může nacházet nové významy a číst nové příběhy. Pastely a grafiky na stěnách spolu vzájemně komunikují a barevně, tvarově, ale i tematicky ladí. Například linie drátěné plastiky nazvané Událost na kruhu v proudu energie ze 70. let krásně souzní s křivkami pastelu Modrý pták z roku 1999, podobně jako plastiky Bílý a modrý mrak s grafickými listy.
Celý oddíl je věnovaný sérii pastelů z roku 1984 s podobnými názvy - Za stolem, Dva za stolem - ve kterých je možné nacházet zobrazené energie rozmlouvajících a přemýšlejících postav, podobně jako na pastelu Tři při rozpravě a jejich vzájemné oplodňování z roku 2003. O tvarovou podobnost tří tušených postav s embryi nemusí jít čistě náhodou.
Mnohé práce se zabývají zachycením a ztvárněním světla, energie či aury. Na první pohled upoutá například sugestivní spirituální pastel Spatřil jsem postavu z roku 1992. Od množství jiných ezoterických obrázků se však Malichova tvorba liší výjimečnou osobitostí a silným nábojem. A to i přesto, že jde často o velmi křehká díla, jeho plastiky nevyjímaje. Některé pastely vyprávějí příběhy, jiné úsporně pracují se symbolikou. Výrazné jsou odkazy ke křesťanství a východním filozofiím, konkrétně k protichůdným symbolům jin a jang.
O čem přemýšlí umělec
Malichova tvorba odráží jeho niternou filozofii, jeho vnitřní svět. Podobně jako zcela jedinečně představené působivé autorovy deníkové záznamy z různých období.
„Chtěl bych projektovat plastiky do mořských proudů, do barevných proudů, do písečných bouří...“ píše autor, ale kromě poetického přemítání nad vlastní tvorbou vyjadřuje i své názory a postoje. „Život člověka je stejně dojemná záležitost...“ svěřuje se například.
Jinde zase několika větami vystihuje dojem z aktuální události: „Přistání na Měsíci. Nová situace. Nové vztahy. Opět začínáme. Podobáme se prvním lidem na Zemi. Nový prostor pro myšlení. Nevystačíme s tradicí. Je nám k ničemu. Bude to tvrdá práce. Nová epocha.“
Prostřednictvím Malichových deníků, na jejichž stránkách se ukazuje i jako zdatný kreslíř, se nabízí možnost hlouběji porozumět jeho tvorbě.
Komorní soubor autorových prací je také k vidění až do 18. února v Domě u Zlatého prstenu v Praze. Jde o část kolekce děl Karla Malicha ze sbírky Galerie hlavního města Prahy.
KAREL MALICH - Výběr z tvorby
Památník Lidice, Tokajická 152, kurátorka Iva Brothánková. Výstava trvá do 11. února, plné vstupné do galerie i muzea 80, snížené 40 korun, www.lidice-memorial.cz.
