Karel Kryl: Rýmované komentáře (obal)
V 80. letech v mnichovském exilu přispíval Kryl mimo jiné na stanici Svobodná Evropa převážně dobovými politickými komentáři podanými básnickou nebo písničkovou formou. Na začátku 90. let z nich sestavil šest padesátiminutových pořadů. Jejich záznamy včetně průvodního slova nyní vyšly v nakladatelství Torst v osvědčené ediční přípravě Jana Šulce. Ten vycházel z rukopisných zápisů převzatých přímo z Krylova archivu.
Jméno Karel Kryl dnes zní tak trochu jako zaklínadlo. Jako jméno, o němž se nepochybuje a v některých kruzích snad ani nesmí pochybovat. Jako jméno umělce, jehož je třeba si stále připomínat a oceňovat výhradně jeho genialitu.
Řada jeho písní, básní i dalších postřehů skutečně obstojí vysoko v kterémkoli ze jmenovaných oborů, ale nemá smysl zakrývat, že ani autor Krylova kalibru se nevyvaroval slabších chvilek, jak vědí nebo alespoň tuší ti, kteří jsou schopni jeho dílo obsáhnout bez růžových (nebo spíš tmavých, protože v jeho textech vždy kriticismus převládal) brýlí.
Nejen v Krylově případě platí – lze to zobecnit už od villonovských dob – že čím konkrétnější básník či autor písňového textu je, tím víc se pouští na tenký led časové nepřenosnosti, ztráty nadhledu a často i křečovitosti. Příkladů takových protestsongů i od jinak kvalitních autorů z poslední doby máme spoustu, jakkoli s jejich obsahem lze často souhlasit.
Jak se Kryl blížil ke konci 80. let, tím víc byly jeho "rýmované komentáře" zacílenější, ostřejší, ale zároveň pozvolna v mnoha případech ztrácely to, co dodnes obdivujeme na jeho starších písních.
Obecný marasmus se snaží vyjádřit konkrétním jmenováním osob a pokusy o satirický humor, který nikdy nebyl jeho silnou stránkou – například často opakované označení tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Milo(u)še Jakeše za "Mikeše" je zbytečným žertem ze čtvrté cenové skupiny.
Totéž platí pro porevoluční texty, z nichž čtenář cítí Krylovu ukřivděnost, že jeho názorům tehdejší politická vrstva nenaslouchala tolik, jak by si představoval. Stejně je tomu i u některých jeho písní z té doby, jejichž texty dodnes bývají mnoha zklamanými posluchači vzývány jako jasnozřivé vize, aniž by byl brán v potaz prostý lidský rozměr jejich tvůrce. Včetně pocitu nedoceněnosti.
Na druhou stranu kniha obsahuje spoustu veršů, ve kterých Kryl prokázal svůj skvělý jazykový cit i formální dokonalost. A pochopitelně se zde můžeme těšit i z kýženého dobového přesahu, jenž jeho texty staví na nadčasovou úroveň.
"Udržet moc je relativně levné:/ když s hubou plnou vlastí nebo otčin/ zastrašíš slabé, zlikviduješ pevné –/ je z lidí Lid – a z občanů je ovčín." Tuto sloku z října 1987 mohl Kryl napsat vlastně kdykoli během lidských dějin. A měl by vždy svatou pravdu.
