Kabát zkouší na megakoncert, v kulturáku ladí zvuk i frázování

V okolí kladenského kulturního domu Sítná panuje obyčejný prázdninový klid, přitom vevnitř už dva dny bouří hlasitý rokenrol. Na svůj megakoncert k 20 letům ve stejné sestavě, který proběhne 12. září v Praze na Vypichu, se tu totiž právě chystá Kabát.

Těžko říct, kdy tahle kapela naposledy hrála pro prázdný sál, ale jinak to nešlo. Aby se na ohromném šedesátimetrovém pódiu dobře slyšeli, musí vyzkoušet nové odposlechy přímo do ucha, které si muzikanti nechali vytvarovat na míru.

"Ty vole, teď si na to ještě šlápnu," strachuje se baskytarista Milan Špalek, když mu mezi řečí jeho sluchátka spadnou na zem. Jedna přijdou na 1 200 eur.

Pitka i tvrdá práce

V sále kladenského kulturáku vyrostla zmenšená verze aparatury, kterou ve velkém uvidí několik desítek tisíc diváků. Přípravy, které probíhají už dva roky, nabírají měsíc před koncertem na obrátkách. "Ve zkušebně jsme třikrát týdně, tohle děláme čistě kvůli technice," vysvětluje zpěvák Josef Vojtek. "Přeci je to jednou za dvacet let, musí to nějak vypadat." Jenom cena téhle třídenní zkoušky, kde zvuk pomáhá nastavovat jedenáct lidí, jde do desítek tisíc.

Madonna se utká s Kabátem

Největší tuzemské hudební akce tohoto roku od sebe dělí měsíc. Kdo přiláká víc lidí? Madonna, která přijede tento čtvrtek, nebo Kabát, jenž zaburácí Prahou v září?

"Kdyby tam stála stovka žen," zpívají jednotliví členové Kabátu asi minutu kousek textu k písničce Malá dáma. Kytary přitom už dávno dozněly. Bubeník Hurvajs totiž právě zjistil, že každý v refrénu frázuje jinak. "No, tak jsme to takhle blbě zpívali i v Helsinkách," naráží Vojtek na účast této písně v Eurovizi.

Kabáti jsou soustředění, evidentně jim o výsledek opravdu jde. Na pódiu se pije jenom voda a každou odehranou písničku následuje porada techniků i členů kapely. "Furt mi tam něco chrčí," říká trochu apaticky Špalek. Ani při zvukové zkoušce v sále neodloží svoje černé brýle a na otázku, jak to jde, odpovídá jako vždy na rovinu: "Včera jsme se vožrali, potím se jak pes a neslyším."

Rychlá motorová

Ale právě od toho tu kapela je – aby vychytala všechny možné technické nástrahy a všichni se připravila i na to, kdyby moderní technika prostě selhala.

Taková situace by však Kabáty přece jen po dvaceti letech zkušeností s živým hraním nejspíš nerozházela. Nakonec – i když se tu zvuk teprve nastavuje, písničky hrají s přehledem. Spíš však řeší, co vlastně budou na koncertě hrát. "Je to výročí, tak musíme sáhnout do historie k věcem, který už jsme úplně zapomněli," říká Milan Špalek. "Když došlo na Má jí motorovou, zjistili jsme, že už to nestíháme hrát, jak je to rychlý," směje se baskytarista.

Kabáti zůstávají v klidu, protože čas na vyladění všech detailů ještě mají a plán je jasný. Ještě před samotným koncertem nechá kapela obří scénu postavit v jedné z pražských hal a vyzkouší v ní celý koncert nanečisto.

"Na takhle velkým pódiu jsme nikdy nehráli. Musíme si to z mnoha důvodů oběhat," vysvětluje Milan Špalek a na závěr dá nezvratný příklad proč: "Třeba abychom věděli, kde jsou dělobuchy a pyrotechnika. Když jsme takhle hráli v Ostravě, blbě jsem si stoupl a málem mi to ustřelilo koule."