RECENZE: Jumper aneb Skákací béčková nuda

Od teenagerovské zábavy se zpravidla mnoho nečeká, ale Jumper je živoucím důkazem toho, že vždycky může být ještě hůř než v nejbujnějších představách.

Z filmu Jumper | foto: Bontonfilm

Akční dobrodružná sci-fi s náctiletými hrdiny vypadá, jako by její režisér Doug Liman stál uprostřed vyprahlé pouště vlastní fantazie a marně volal – Království za nápad!

Jumper

40 %

USA, 2008, 88 min.

Režie Doug Liman

Hrají Hayden Christensen, Jamie Bell, Samuel L. Jackson

Streamovací služby: Netflix

Kinobox: 66 %

IMDb: 6.1

Příběh, který podle stejnojmenné knižní prvotiny Stevena Goulda přepsali tři scenáristé, má jediný nosný prvek: trikově vděčnou teleportaci. Když čtrnáctiletý školní otloukánek alias Hayden Christensen zjistí, že mu stačí pomyslet na jakékoli místo na světě a vzápětí se tam octne, splní si typicky dorostenecký sen o svobodě.

„Skočí si“ do bankovního trezoru pro peníze a skáče dál: z Ameriky do Londýna, z tamního deště na  exotické pláže a odtud mezi pyramidy – posvačit na hlavě sfingy.

Z filmu Jumper

Rádi by do Prahy

Bezstarostné loupeže a cestopisné poflakování působí však tak nevýchovně, že logicky nemohou mladíkovi dlouho vydržet. Kupodivu odveta nepřijde ze strany zákona, nýbrž od „záporáků“ vedených fanatickým lovcem všech „skákačů“ v podání kouzelně bělovlasého Samuela L. Jacksona.

Herecky bohužel ani on zbytečný film nespasí; nejlépe si vede Jamie Bell coby svérázný hrdinův spojenec, kterému autoři připsali čtyři z pěti vtipů včetně hry na Čečensko – víc se jich na plátně nevyskytuje.

Původní, sladce pubertální naivita představ o nezávislosti totiž pomine, jak hrdina dospívá, a pak už se hraje pouze urputně vážná bojová štvanice s řádkou nelogických úkroků a modelovou zápletkou o milované dívce v ohrožení.

Mimochodem slečna touží navštívit Prahu a česká metropole se ve filmu zmíní ještě jednou; naštěstí jen slovy, osobně se tu tvůrci neproskočili.

Kam zmizely peníze
Komiksová historka na pomezí Spider-Mana a X-Men neudivuje ani tak triky jako spíše uměním je zahodit včetně turistických pohlednic. Třeba romantické „prázdniny v Římě“ se daly atraktivně využít, ale zbylo z nich jen Koloseum coby vlastivědný půdorys nanicovatého souboje.

Z filmu Jumper

Též Tokio slouží jediné slušné akci a nastavované finále už jen volně řetězí stále vyšeptalejší bitky, nemluvě o srdceryvně nahlouplém dodatku s hrdinovou matkou. Naštěstí má Jumper krátkou metráž, ale ne dost na to, aby rozehnal stále houstnoucí nudu i stále výraznější slaboduchost.

A protože pro oči se nabízí sotva béčkový standard a mozek je úplně bez práce, může si přemílat, jak neviditelně lze utratit 85 milionů dolarů a jakou dřinu teď dá dostat je z kin zpátky.