Znělka vznikla v květnu v Londýně, tradičně v režii Ivana Zachariáše. Diváci mohou herce vidět v situaci, jak si poradí, když právě touto soškou bez koule ve vzpažených rukách nahé ženy nahradí na svém rollsu ze 70. let typický znak této automobilové značky. Stačí mu k tomu hrubá síla a pilka na železo.
Krátká videa patří k tradiční součásti karlovarského festivalu. Za několik let jich v nové černobílé podobě vzniklo osm a jejich hrdiny jsou laureáti Křišťálového glóbu za mimořádný přínos světové kinematografii či formátem poněkud menšího ocenění od prezidenta festivalu Jiřího Bartošky. Převážně znevažující podtext, který každý z mikropříběhů má, berou diváci i tvůrci tak, jak byl zamýšlen - s humorem a pochopením.
Diváci je mohou vidět před každou projekcí, jen netuší, na kterou z nich natrefí. Získají tak přehled o všech, kteří v nich účinkovali. Ať už jimi byli herci Danny De Vito, Andy Garcia, Harvey Keitel a John Malkovich či režiséři Miloš Forman, Věra Chytilová a Jiří Menzel. Jediným oceněným, který znělku stále dluží, je Robert De Niro, jenž se z pracovních důvodů omluvil.
Mezinárodně oceňovaný reklamní tvůrce Ivan Zachariáš už natočil znělku ještě v původní podobě pro 36. ročník v roce 2001. Novým námětem je příběh "ze života" karlovarské hlavní ceny s nejslavnějšími laureáty. De Nirovým náhradníkem byl hollywoodský herec Andy Garcia, který se za pomoci sošky dostává násilím do vily. Přitom netuší, že ho sleduje policejní hlídka.
Stejně jako v případě Miloše Formana, který s podstavcem drtí svůj pravidelný denní přísun léků, se i Menzelova kreace odehrává za jeho pracovním stolem. Kývá se na židli a sleduje půvabnou uklízečku. Její zadeček se v prizmatu karlovarské ceny odhaluje, až oscarový režisér spadne i s židlí na zem. Danny De Vito soškou shodí neodbytně zvonící telefon a dál pokračuje ve spaní.
Od 90. let točili znělky různí režiséři, kteří v nich charakterizovali jednotlivé ročníky, zachytili specifickou atmosféru i měnící se výtvarné pojetí. Filmoví fanoušci dodnes mají v paměti rozpustile pojatou znělku skupiny Tros Sketos v podání výtvarníků Aleše Najbrta, Jaroslava Róny a Františka Skály či hororové pojetí Jana Svěráka.
Zaujala znělka Petra Zelenky s nahým mužem, který osamocen tančí na jevišti karlovarského divadla, osm verzí Ivana Zachariáše s nudícím se filmovým promítačem či upoutávky, v nichž se objevila například koupající se kráska a pasáže sestříhané z filmových polibků. Svůj um v nich využili také Jan Hřebejk, Saša Gedeon a Jaroslav Brabec.
Prezident festivalu Jiří Bartoška založil novou tradici účinkování předních osobností světové kinematografie, které navíc hrají zdarma a baví je to.
Ani Zachariáš se nesetkává s odmítavou reakcí oslovených. Forman ho pochválil a Keitel mu nabídl verzi, kterou vymyslel se svou ženou, ale nakonec souhlasil s tou jeho. "Jediná Věra Chytilova nám říkala, ať se s tím tak nepatláme. Myslím, ze chtěla raději jít na procházku se psem," prozradil režisér. Slavnou režisérku zachytil v situaci, kdy se snaží slepit rozbitou křišťálovou kouli, ale nakonec to vyřeší, když ji celou omotá lepicí páskou.