Samozřejmě to nebylo "z jedné vody na čisto" - kromě Hálových návštěv "zaslíbeného města" samotnému nahrávání předcházely v rámci utužování "družby" i občasné návštěvy tamních hudebníků v Čechách. Nicméně: (pouze!) třídenní práce v neworleanském Axistudiu a angažování jedenácti hudebníků (na všech nahrávkách hraje jen část z nich) šla plně na vrub iniciátora projektu.
Současný hudební tep New Orleansu, našemu muzikantovi tolik blízký, už dávno nesymbolizují kapely, které s větším či menším úspěchem kopírují naši dixielandoví revivalisté; neworleanská hudba je mnohem tanečnější, funkovější, má v sobě karibskou houpavost, ale i bluesový ponor. I pro New Orleans typické dechové nástroje se používají - a Hálovo album to dokládá - zcela jinak než za nejslavnějšího místního rodáka Louise Armstronga; šlehají v sekcích a i vedení sól má blíž k modernímu jazzu a fusion.
Jirka Hála (na české scéně známý v současné době jako leader kapel Chicken Soup a Šavle meče a člen kapely Blues Session) má jeden obrovský dar, u muzikantů zřídka vídaný: jeho ambice se soustřeďují na to, vydat dobré album jako celek, nikoli vydat zprávu o tom, jaký je sám úchvatný génius.
Ne že by na nahrávce stál pouze v pozadí, jistěže sóluje na saxofon i flétnu a v neposlední řadě je autorem sedmi z jedenácti skladeb, rozhodně dává ale svým spoluhráčům tolik prostoru, že při ne zcela soustředěném poslechu by mohl posluchač nabýt dojmu, že se jedná o album kytaristy nebo varhaníka - tak dominantní party dostali Brian Seeger resp. John Gros a Brian Coogan (ti u hammondek sedí na střídačku).
Na druhou stranu, i kdyby byly Hálovy ambice jakékoli, bylo by vzhledem k povaze projektu nelogické odsunout neworleanské hudebníky kamsi do role pouhých statistů - zvlášť když měl Hála "k ruce" tak výtečné hudebníky, jako zjevně jsou - kromě již zmíněných - baskytaristka Cassandra Faulconer, bubeníci George Sluppick a Johnny Vidacovich či altsaxofonista Scott Bourgeois.
Je vynikající nejen to, že se Hálovi podařilo doslova vydupat ze země takový vysněný projekt, ale že nedopadl jako pouhé setkání "exota s exoty", které by se nemělo šanci prolnout, nýbrž jako plnoprávný hudební projekt, ve kterém je, vzato s odstupem, vlastně jedno, odkud který účastník pochází či kdo to všechno vymyslel a zaplatil. Jako projekt, jehož alfou i omegou je dobrá hudba.
Jirka Hála: Make You Wanna Hála
2HP/Arta, čas 54:10
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
