Sektu včetně písniček napsal Suchý sám, premiéru měla 22. března 1965. Tehdy před třiačtyřiceti lety to pro něj byla pořádně hořká pilulka.
Po recitálech a veleúspěšných Zuzanách, které jsou samy doma, vyrukoval na diváky se surreálně laděnou, fantazmagorickou Sektou. Doufal, že publikum jeho odvahu experimentovat ocení, vždyť koneckonců i kritika často Semafor vybízela, ať zkusí něco "závažnějšího".
"Jenže pěkně mě s tím hnali," vzpomíná dnes Suchý s úsměvem. Příčin neúspěchu Sekty bylo několik. "Nehrála tam například žádná hvězda, žádný Matuška, Pilarová nebo aspoň Suchý. Tehdejší představitelky Věra Křesadlová, Klára Jerneková nebo Pavlína Filipovská byly hvězdy pouze začínající. A zadruhé libreto bylo zkrátka podivné, taková poetická hříčka," vysvětluje divadelník.
Sekta nakonec "udělala" pouhých osmatřicet repríz – něco nevídaného v divadle, kde se představení počítala na stovky a proti derniérám oblíbených kusů obecenstvo sepisovalo petice. Zatracovaná i obdivovaná Názor kritiky na Sektu již tak jednoznačný nebyl.
"Autor Jiří Suchý, písně Jiří Suchý, režie Jiří Suchý, preventivní legrace v programu Jiří Suchý – Sušší to už zkrátka nemůže být. Zadoufáte ještě, že tam Suchý bude hrát sektáře, což by byla velká pikanterie, ale brzy poznáte, že týž v krejčovské dílně Semaforu vyrobil v rekordně krátkém čase císařovy nové šaty," napsal obávaný Sergej Machonin.
Naopak Václav Hepner v deníku Práce chválil: "Je to hra o egoismu či o egocentrismu, psaná volnou formou, sestavená z vtipných metafor, spojená velmi dobrou scénickou hudbou, výtečně zahranou i zazpívanou, a především překvapivě dobře podaná herecky."
Hepner patřil k té části recenzentů, která Sektu hájila. Takřka všichni jí pak přiznávali body za zdařilé písničky, a to textově i hudebně. V širší známost vešel jeden song ze Sekty, balada Blázen a dítě, kterou později nazpívala Hana Hegerová.
Alespoň uznání za muziku bylo pro Suchého jistou satisfakcí: Jiřímu Šlitrovi se totiž text hry natolik nelíbil, že odmítl hudbu napsat. Sekta si získala své obdivovatele i mezi některými kulturními osobnostmi.
Líbila se například zakladateli Violy Vladimíru Justlovi a režisér Miloš Forman si ji zamiloval natolik, že písničky ze Sekty po letech vetkl do své inscenace Dobře placené procházky v Národním divadle.
Právě tímto krokem Forman vnukl Suchému nápad zkusit to se Sektou opět na jevišti. O rehabilitaci kusu se totiž předtím pokoušel filmově.
"Nejprve amatérsky na šestnáctimilimetrový film. Ve dvou třetinách natáčení jsem se však finančně vyčerpal a zanechal jsem toho. Protože mi ale pořád bylo Sekty líto, po deseti letech jsem se k filmu vrátil. Jenže všichni herci zestárli. Tak jsem vymyslel řešení, že starší záběry budou reminiscencí postav na jejich mladší já. V polovině jsem však pochopil, že to nikam nevede," rekapituluje.
Z chyb a omylů se Suchý poučil a dnes nabízí publiku Sektu revidovanou. Především do ní přibyly další písničky. "Hlavní úlohy Evy a Motocyklistky hrály Klára Jerneková a Renata Tůmová, ani jedna nezpívala. Zato teď máme na role parádní zpěvačky – Markétu Zehrerovou a Zuzanu Říhovou," chválí divadelník, který i tentokrát Sektu režíroval.
Diváci se kromě semaforské omladiny dočkají i hvězd – právě Suchého a Jitky Molavcové. Pro sebe a svou jevištní partnerku připsal autor dvě postavy, vědmu Mahulenu a jejího sluhu Fámula, dva klauny pochybného charakteru.
"Nová Sekta není pro pamětníky, počítá s diváky, kteří o ní nic nevědí. Trochu jsme hru zlehčili, učinili ji srozumitelnější a přidali na vtipu," popisuje Suchý. Nebývalý prostor v rámci Semaforu dostala i choreografka Kristýna Černá.
A o čem vlastně zatracovaná hra je? Dívka Eva propadne přesvědčení, že ji každý zbožňuje, a zbuduje kolem sebe sektu, nakonec však všechny "sektářky" skončí v policejních želízkách. Dějová zápletka však není tím nejpodstatnějším. Sekta se formou blíží spíš absurdnímu divadlu. "To už je v tradicích našeho divadla, příběhy, kde by diváci trnuli, jak to s hrdiny dopadne, psát zkrátka neumím," usmívá se Jiří Suchý.
