Jiří Stivín: Fotil jsem Ginsberga, když ho vyhodili z naší země

V pražské Komorní galerii Josefa Sudka probíhá výstava Nakonec přijely tanky, připomínající invazi vojsk v srpnu 1968. Jedním z dvanácti fotografů, kteří své snímky vystavují, je i Jiří Stivín. "Dnes už fotím mobilem," řekl v on-line chatu se čtenáři iDNES.cz.

Hudebník, kameraman a fotograf přišel na rozhovor v oblíbené kšiltovce. "Čepici mám, všichni se diví, že jsem tak nabalenej. Ale člověk musí být připravený na náhlé změny," podotkl v on-line rozhovoru.

Čtenáři se ptali právě na fotografie ze srpna 1968. Zajímalo je, zda Stivín může srovnat pocit z invaze vojsk Varšavské smlouvy s jinou událostí. "Emočně se Srpnu zas tak moc věcí nepodobá. Postupem času jsem se daleko víc věnoval hudbě. Nafotil jsem například Allena Ginsberga, který v roce 1965 byl vyhoštěn z naší republiky. Byla to velice zajímavá zkušenost. Později jsem se věnoval spíše fotografování autoportrétů s ..., protože jsem byl naštvaný, že moji spolupráci se zajímavými osobnostmi nikdo nefotografuje. Vzniklo to při společném hraní s L. Bernsteinem na americkém velvyslanectví. V současné době se začínám vedle muziky věnovat filmovému dokumentu," prozradil.

.Odpovědi JIŘÍHO STIVÍNA ČTĚTE zde

Kromě hudby a focení se vyjádřil k aktuálním tématům. "Jsem pro radar. Poplatky (ve zdravotnictví) nikoho nezabijou. Knihovna by se hodila. Olympiáda - to by byla jízda," řekl.

Jiří Stivín je samozřejmě především hudebník - pro mnohé posluchače je přímo ztělesněním českého jazzu, jehož pověst už dávno přesáhla domácí hranice; je ale také uznávaným interpretem klasické hudby.

Původně ale chtěl být Jiří Stivín filmařem. Vystudoval kameru na pražské FAMU - a odtud je jen krůček k fotografování, které mu zůstalo jako koníček. Dějinná událost, jakou srpen roku 1968 byl, samozřejmě nemohla žádného fotografa nechat v klidu. Výsledky tehdejších Stivínových aktivit ovšem zůstaly nadlouho ukryty před očima veřejnosti.

. Jazzová špička

Z diskografie

V hudební oblasti Jiří Stivín natočil řadu alb, z nichž mnohá patří k nejlepším, která na české jazzové scéně vznikla. Patří mezi ně například Koncert v Lublani (s Rudolfem Daškem, 1976), Zvěrokruh (mj. s Talichovým kvartetem, 1977), Výlety (se švýcarským bubeníkem Pierrem Favrem, 1981), Zrcadlení (se zpěvačkou Mirkou Křivánkovou, 1984) nebo Status Quo Vadis (mj. s Michalem Pavlíčkem a Ivou Bittovou, 1987).

"Některé z fotografií jsem se snažil propašovat do Německa. Převážel jsem je ve fusekli, ale některé negativy se slepily, takže jsem o ně přišel. Jedna se ale nakonec objevila v jednom časopise. Jsem rád, že je svět dnes může vidět. Jsou na nich události, které je třeba si připomínat," říká Jiří Stivín.

Jiří Stivín patří mezi významné hudebníky v evropském kontextu, často koncertuje v zahraničí a je či byl členem nejrůznějších mezinárodních hudebních těles. Pro jeho hudbu je typická nejen dokonalá hráčská technika a multiinstrumentalistická erudice, ale také svérázný smysl pro humor, který i komplikovanější hudební projekty zpřístupňuje i nespecializovanému posluchači.