RECENZE: Jan Burian experimentuje, ale uvnitř zůstává nezměněný

Písničkář Jan Burian se tentokrát dal všanc mladší generaci. Odvážný krok, na české scéně unikátní, se vyplatil. Album Jiná doba je výborné.

Jan Burian | foto: Indies MG

Byl to skvělý nápad, napsat čtrnáct textů, vybrat mezi většinou výrazně mladšími alternativci ty, kteří je uchopí skladatelsky, producentsky a instrumentačně po svém, nechat je pracovat a pak přijít do jejich studií nazpívat svůj part. Takhle nějak zřejmě vznikalo album Jiná doba.

Jan Burian: Jiná doba (obal)

V minulosti Jan Burian, sice nejznámější jako sólista s akustickým klavírem, pracoval s kdekým a svoje písně obalil ambaláží všeho možného druhu, počínaje svým dlouhohrajícím debutem Hodina duchů, který nahrál v duu s hráčem na syntezátory Danielem Fikejzem, a nekonče projekty se synem Jiřím Burianem, ostatně producentem i tohoto alba. Ale ještě nikdy Jan Burian nepozval na svoje album tak stylově rozmanitou společnost.

Elektronika i kuplet

Jsou tu muzikanti, kteří nejčastěji pracují s elektronikou. Atmosférický Jan P. Muchow, nad jehož zvuky Burian jen recituje, Bonus, který „donutil“ Buriana k rapu, Petr Marek z Midi Lidí, který si notuje s Burianem v muzikantské hravosti, nebo Kittchen, jemuž žádná nepravidelnost není dost nepravidelná a který jako jediný do Burianovy písně vstupuje podstatnější měrou také vokálně. Pak je tu druhá sorta hudebníků, kteří Burianovi předložili svůj pohled na tradiční žánry. Martin E. Kyšperský na moderní folk, Jiří Burian v Nočním tanci kupodivu na swing a trojice skladatelů věkem se z ostatní společnosti vymykajících, totiž Burianových vrstevníků. Jan Stolba podehrál „andělskou detektivku“ Odložený případ hudbou jak k filmu noir, Daniel Fikejz rozpřáhl aranžmá Do ráje do syntezátorového popu a Karel Vepřek se svým akordeonem z titulní písně udělal stylový kuplet.

Jiná doba

85 %

Jan Burian

Všechny styly a žánry, které se na albu promíchaly, spojují dvě věci. Předně samozřejmě Burianův zpěv, jehož civilnost, která přechází místy trochu v manýru, prostě nutno brát takovou, jaká je, přestože zejména z některých zvukovějších elektronických nahrávek příliš ční. Ale hlavně texty – tak silnou kolekci na české scéně aby pohledal. Burian vesměs hovoří o vyprázdněnosti dneška, o nástrahách současného životního stylu, ale také nabízí obranu, řešení. Žít „ve škvíře“, odjet do Portugalska, země, „o níž toho vím právě tolik, abych se nezbláznil“, anebo prostě „zůstat nezměněný“.