Místo sklizně se chystá akční drama, neboť mezi velikými koly tahače se ve zběsilé honičce proplétají dvě malá autíčka; řídí je vysílačky a za jejich volanty sedí – loutky.
Jedinečný, nečekaný a dokonale utajovaný "lesní" projekt, který vzniká už od loňska zprvu poblíž chalup kamarádů a známých, se blíží k posledním ze sta natáčecích dní. Ve stanu, který chrání monitor před střídáním výhně a deště, visí podrobné náčrty všech záběrů. Kreslil je sám Svěrák, podobu postavám dal podle jeho představ výtvarník Jakub Dvorský.
A ta nejdůležitější z nich, jež dala filmu jméno Kuky se vrací, se válí v kufru v deseti exemplářích. Růžový medvídek Kuky, jehož příběh přirovnává Svěrák k dětské verzi Indiany Jonese.
Nádech hororu
Jeden Kuky má ovládací drátky vpředu, druhý vzadu, dalšího prý slisoval traktor. "Tenhle zase vypadá nevábně, protože ležel na skládce odpadků," ukazuje Svěrák. A jinému Kukymu právě všívají do rozpáraného bříška ptačí vajíčka z hnízda na valníku: právě o jejich záchranu totiž v honičce jde.
Uvnitř vozu jsou schovaní loutkáři, kteří figurky ovládají; Svěrák trvá na "živé animaci" s tím, že většinu z pěti set trikových záběrů zabere "vymazání" vodicích drátků. V závějích prachu snímá kameraman Vladimír Smutný akci takřka ze země, vleže na matraci. "Zvykl jsem si," směje se, "jinou perspektivu už ani neznám."
Výsledný zázrak zařídí makrodetaily. Když člověk přihlíží shora, zdá se, že si přerostlí kluci hrají – ale na monitoru se odehrává jízda jako z bondovek. Loutky mezi obřími pneumatikami kličkují, naklánějí se ve smyku, Kuky se vyšvihne na řetězu do vzduchu...
Svěrák tipuje, že jeho akční film s loutkami bude pro děti asi od šesti let. "Nejvíc si ho užijí tak devítiletí, kteří si sami vyrábějí z obyčejných věcí neobyčejné předměty. No a pak dospělí, kteří chtějí zůstat dětmi a ocení tu trošku připitomělou hru s tvrdými panáky," směje se.
Ale nejen s nimi. V každé pohádce bývá nádech hororu, takže Kuky potkává podivná lesní stvoření, jako kapitána von Hergota i skutečná zvířata od lišek a kanců po červy, motýly, žáby. "Souboj loutky se slizkým šnekem v makrodetailu vypadá skoro jako znásilnění," slibuje Svěrák s úsměvem. Jistou roli tu má i dvojník psa.
Kuky baví děti i dospělé
Herci budou v menšině: Oldřich Kaiser představuje bezdomovce, Kristýna Nováková s Filipem Čapkou rodiče a režisérův devítiletý syn Ondřej jejich potomka, jehož dětská fantazie a logika dá celou road movie do pohybu.
"Malý hrdina je astmatik, nesmí mít hračky, v nichž se drží prach, takže maminka mu medvídka Kukyho vyhodí. A on si představuje, co plyšák může zažít, než najde ze smetiště cestu zpět domů," shrnuje režisér obsah scénáře.
Napsal ho úplně sám – v přestávkách, kdy se pro něj Christopher Hampton pokoušel zdramatizovat román Svíce dohořívají. Nakonec se jejich představy rozešly, zato vznikl Kuky.
"Napadlo mě to, když jsem hrál synovi s plyšáky pohádku. Najednou je vzal za živé, povídal si s nimi, mě si úplně odmyslel. A já si vzpomněl na tu radost, kterou zažíváte, dokud tomu věříte," líčí režisér, jak i při psaní přemýšlel, co by řekl či udělal jménem Kukyho jeho syn.
Ondřej zprvu ve filmu hrát nechtěl, dokonce prý při té představě plakal, ale po roce sám obrátil. Ostatně Kuky baví i děti jiných členů štábu, jež za autíčky a loutkami chodí do ateliéru.
A baví zjevně i dospělé, kteří nekonečně uhrabují rudou hlínu na cestě, jíž se Kuky řítí pod koly traktoru. "Uber," volá Svěrák, když loutku zcela zahalí dým – ale řidič rozuměl "super", nadšen ještě přidává a vozítko končí v trávě. Jede se znovu. Poslední klapka padne v září a příští rok v květnu se originální loutkový dobrodruh za čtyřicet milionů korun vypraví do kin.
Filmy Jana SvěrákaVesmírná odysea II (1986) - vtipný krátký příběh o dlouhé cestě |
