Od Svěráků nelze čekat prvoplánovou opulentní podívanou, ohromující třeskutým humorem či pompézní výpravou. Síla Vratných lahví, podobně jako u Obecné školy, je především v příběhu a humoru, jemném a chytlavém jak pavučina.
Dlouho a obtížně se rodící scénář, který syn otci vrátil k přepracování, je příběhem přesluhujícího učitele Josefa Tkalouna. Už se necítí na každodenní vítězství nad drzými studenty, ale odmítá dožít mezi knihami a v nečinnosti.
SVĚRÁCI SE UDOBŘILIZdeněk Svěrák si hlavní roli psal pro sebe. Před kamerou nestál v herecké roli deset let a abstinence se vyplatila. Působí přirozeně, pravdivě a Tkalounovi dopřává potřebný nadhled, bez něhož by působil jen jako urputný stařík, který své aktivní důchodové štěstí hledá ve výkupu lahví v supermarketu.
Po pracovní stránce se hrdinovi daří až do chvíle, kdy ruce ve výkupním okénku nahradí automat. Selhává i v citech; mužské síly neúprosně prchají, a tak nezbývá, než pomoci ostatním v hledání lásky a taky hlavně najít cestu zpět ke své ženě Elišce.
I hlavní ženská role vznikla přímo na konkrétní herečku, což je u Daniely Kolářové cítit z každého slova a gesta. Přesně dávkuje i sarkasmus a ironii pramenící z vědomí, že stárne a stává se pro muže neatraktivní. Eliška ale není zapšklá stařenka, spíše silná žena bojující za jakýkoli náznak citu.
Staří versus mladí
Svěrákův scénář o muži, který se snaží vzepřít stáří, působí autobiograficky. Stárnoucí češtinář, neschopný se poprat se současným životním stylem, v lecčems připomene situace, tak povědomé od našich rodičů a prarodičů, ať už jde o scény s mobilním telefonem či nepochopením počítačové hantýrky.
Zatímco Michálkovo Babí léto se soustředilo téměř výhradně na stárnoucí dvojici snažící se vyrovnat s novou dobou, Svěráci se nebojí rovnocenné konfrontace s mladší generací a střety využívají nejen k pobavení, ale i k posunům v myšlení hlavních hrdinů.
Paralelně s problémy manželů se rozvíjí i vztah mezi jejich dcerou Helenkou a Tkalounovým bývalým učitelským kolegou Landou, kde se šťastně potkávají Tatiana Vilhelmová a Jiří Macháček.
Vedle hereckých nestorů se neztrácejí a udržují cudné jiskření, které jim scénář předepsal; uspávání Helenčina syna dryjáckou ukolébavkou a následný pokus o intimní sblížení patří mezi nejvydařenější scény.
Není malých rolí
A excelují i další. Postava brigádníka Šourka, kterému nikdo neřekne jinak než Úlisný, protože pracuje u lisu, dovolila Janu Budařovi vystoupit ze stylizace, kterou diváci znají z Horem Pádem či z Duše jako kaviár, a na relativně malém prostoru rozehrál dojemný příběh muže, který to se ženami prostě neumí.
Výstižný je i Pavel Landovský jako nemluvný Řezáč, který se na stará kolena zamiluje, Jan Vlasák jako poblázněný úředník Wasserbauer či Věra Tichánková v roli nemohoucí důchodkyně Lamkové.
Tradičně milý a nenásilný svěrákovský rukopis pak nesou erotické scény, v nichž září Nela Boudová coby roztoužená učitelka Ptáčková a Martin Pechlát v roli Tkalounova zetě, který propadl kouzlu "erotického uragánu" své zdravotní sestry.
Humor Vratné lahve dávkují pečlivě a nikdy nehrají na "první dobrou". Kromě řady situačních gagů, které vyplývají vždy jakoby bezděky, lze pochytit i řadu vtípků slovních, bez nichž si jakýkoli text Zdeňka Svěráka snad ani není možné představit. A nechybí ani cimrmanovské reminiscence.
Trochu patosu na závěr
Pozorným divákům navíc pak režisér Jan Svěrák připravil několik vtipných detailů; na stěně visí fotografie z natáčení komedie Na samotě u lesa, kde Svěrák s Kolářovou také hráli manželskou dvojici; Tkalounová si pak v televizním programu červeným fixem zatrhává, kdy budou dávat Kolju.
Jan Svěrák zůstává věrný své největší síle - citlivému vedení hereckých osobností a jejich orientaci v situaci, což nejlépe ilustruje gradující scéna vrcholící zničením rychlovarné konvice.
Jeho rukopis je citelný i v civilní stylizaci jednotlivých obrazů, které přes svou všednost působí poeticky, ať už se jedná o letecký záběr během úvodních titulků, Tkalounovy "zamlžené" erotické fantazie nebo sledování průsvitných sukní zákaznic supermarketu proti odpolednímu slunci.
I když se v závěru nevyvarovali špetce patosu při balonové scéně, kdy Tkaloun uklidňuje plačící ženu odříkáváním otčenáše, natočili Zdeněk a Jan Svěrákovi se svým týmem kvalitní a "hezký český" film, jenž při odchodu z kina spíše než slzy vyvolá lišácký úsměv.
Vratné lahve
komedie, ČR 2007, 103 min., přístupný, distribuce Falcon
scénář: Zdeněk Svěrák, režie: Jan Svěrák
hrají: Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Vilhelmová, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař
premiéra 8. března 2007
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
