Autor, který svého času vystudoval teologickou fakultu v Litoměřicích a působil jako římskokatolický kněz, se v problematice dobře orientuje. Kniha je napsaná velmi poutavě a s potřebným nadhledem.
Autor, sám publicista, si například všímá obrovské moci a vlivu médií, která informovala o každém detailu posledních dnů papeže Jana Pavla II., a srovnává to z rokem 1914, kdy zemřel Pius X.
Tehdy oficiální vatikánské stanovisko přesvědčovalo svět ještě několik dnů před jeho smrtí o tom, "že papež je lehce nastuzen". I na tomto příkladu lze ukázat, že alespoň v některých ohledech podléhá dva tisíce let stará instituce určité modernizaci.
Jandourek se celkem brilantně vypořádal i s různými choulostivými událostmi v dějinách papežství, například s údajným vstřícným postojem Pia XII. k nacismu – nezaujatě poukazuje na všechna pro a proti.
Včetně toho, že se nebojí připomenout skutečnost, že v době pontifikátu Pia XII. někteří vatikánští úředníci umožnili řadě nacistů útěk na vatikánské pasy do Jižní Ameriky.
Netradiční, ale celkem logické vysvětlení nabízí kniha v případě úmrtí papeže Jana Pavla I., který zesnul po pouhých 33 dnech pontifikátu.
Jandourek odmítá spekulace o tom, že předchůdce Karola Wojtyly byl zavražděn, a uvádí daleko prostší příčinu – špatnou zdravotní péči. Ačkoliv se vědělo o papežově vážné srdeční chorobě, lékařská péče tomu neodpovídala. A jak Jandourek připomíná, zdravotní problémy papežů se podceňovaly i v dřívějších dobách.
Poměrně značnou část knihy autor věnuje novému papeži Benediktu XVI. – snaží se vysvětlit i okolnosti, které dříve reformního teologa přivedly k současným konzervativním postojům.
Je jenom škoda, že dobře napsanou knihu kazí několik drobných nepřesností. Jenom namátkou: po smrti papeže Pia XI. se volil Lev XIII. a nikoliv Pius X., 1 500 000 liber nebylo v roce 1958 určitě 5000 eur, autor si zřejmě spletl britské libry s italskými lirami. Hans-Dietrich Genscher nebyl německým ministrem obrany, ale zahraničních věcí.
