Na pár otázek, na něž zbyl čas, odpovídal kytarista, který proslul s formací White Stripes coby jeden ze spasitelů rokenrolu, rychlou dikcí a se stejnými myšlenkovými přemety, které provázely i jeho koncert (recenzi si přečtěte zde).
Přesto působil trochu unaveně. „Hrál jsem včera v Krakově dva koncerty. Jeden od šesti a druhý od desíti. To už je dneska hodně vzácné, ale já takovéhle okamžiky miluju. Dohráli jsme, vyklidili jsme sál a šli na to znova,“ ohlížel se Jack White za svým nabitým koncertním programem. Možná i proto mu v Praze trvalo, než se „nastartoval“ a druhá půlka koncertu tak předčila trochu rozpačitý úvod.
Otázku na svou neposednost a hyperaktivitu přesto Jack White neslyší úplně rád. „Musím pořád tvořit. To je pravda, ale někteří lidé takoví jsou,“ říká zpěvák a kytarista, který krom sólové tvorby a White Stripes působil ještě v projektech The Racounters, The Dead Weather a dalších.
„Můžete napsat jednu písničku denně, stejně jako van Gogh maloval každý den jeden obraz. Taky mu třeba někdo říkal: Hele, počkej, zpomal. Vypadalo by to romantičtěji a mělo by to větší sílu, kdybys na tom obrazu pracoval rok. Měl by ale kvůli tomu násilně zastavovat svoji kreativitu? Těžko,“ odpovídá si Jack White na vlastní otázku. A je patrné, že právě tak sám funguje.
„Van Gogh se nepotřeboval jenom zaměstnat, aby hýbal rukama, ale potřeboval ze sebe něco dostat. Kdybych byl jenom hyperaktivní, tak nenahrávám hudbu, ale desetkrát během rozhovoru vyčistím tenhle stůl. Nebo si pořádně uklidím barák. Není to to samé,“ je spokojený se svou roztěkaností Jack White.
Přímo si v ní libuje. Základem všeho je totiž pro jednoho z nejoceňovanějších kytaristů planety inspirace. “Je důležité si uvědomit, že když máte inspiraci a k tomu i schopnost něco předvést, tak byste měli. Znám lidi, kteří mají inspiraci, ale nic s tím nenadělají. To musí být strašně frustrující. Já mám štěstí, že jsem pořád v situacích a místech, která mi dávají kreativní pulz,“ soudí muzikant, který díky své inspiraci na pódiu často sám přetváří vlastní slavné skladby k nepoznání.
Vzhledem k tomu, že základy aktuální desky Lazaretto, kterou vydal i ve speciální vinylové edici s hologramem, vznikly na turné k předchozí sólové desce Blunderbuss, je dost možné, že do některého z jeho dalších projektů se promítne i Praha. „Místo, kde tvoříte, je hodně důležité a do nahrávky se odrazí,“ říká ostatně Jack White.
