Ve Schwarzově pásmu se sesedlo několik "rodilých Kanaďanů" různých generací a kmenové příslušnosti k jakési kombinaci saunění, mikve a psychoanalytikova divanu. Sem tam prokládají své historky létajícími falickými nádeníky pichlavějšími než dikobrazí osten. Nicméně co do popisu tajemných siločar mezi mužem a ženou není tahle kniha rozhodně ostřejší než dříve v Argu vydaný svazek o zkušenosti indiánů velkých plání nazvaný O muži, který šel za sluncem.
Těžko též předčí postelové thrillery obyvatelů Grónska, zachycené polárníkem Knudem Rasmussenem, jimiž Argo své etnografické mapování zahajovalo. A to, že se stránkami Schwarzova dílka neprohánějí ani sexuální šibal Kojot, ani Pavoučí muž Iktome, jakožto dva chrámové sloupy indiánské erotické slovesnosti, rovněž napovídá, že nyní nedržíme v ruce ani obvyklou mytologickou kompilaci předávaných příběhů o modelu světa a normách chování v něm.
Autor při zařazování příběhů zaslechnutých v rezervacích Odžibwejů a Mohawků u quebeckých a ontarijských jezer neuplatnil přístup antropologický, nýbrž povýtce beletristický. A je to přístup pořádně rýpající do bělošské kultury, která připlula "zabydlit již obydlené" - jak se o ní kdesi vyjádřil spisovatel Malouf. A tak se ve Schwarzově pásmu najde místo jak pro klasický trest za překročení tabuizované sodomie, tak pro komická setkání s vilným reprezentantem křesťanského dogmatu nebo pro ryze moderně znějící příběh o blonďaté učitelce z města, jež sice ovládá felaci, jenže ve svém morálním profilu zapomněla na přirozenou úroveň související s humanitním vzděláním.
| Knihu Příběhy z parní lázně si můžete objednat ZDE. |
Tragikou i groteskou příběhů zahánějí totiž spiklenci z lázně noční běs, že jejich kmeny čítají už jen půl procenta z celkového počtu obyvatel státu a že "zanedlouho už nebude, kdo by je vyprávěl". Vyprávějí, aby přežili. Potom sklidí dočasnou modlitebnu a s oportunním klidem psance si dojdou do městečka pro tabák, sledováni podezíravým šerifovým pomocníkem. Není v tom švejkárna, nýbrž hrdost "noblesního divocha", jak ji s evropsky nadutým slovníkem vylíčil už Jean-Jacques Rousseau a od níž se máme stále čemu učit.
Herbert T. Schwarz: Příběhy z parní lázně . Přeložila Lucie Simerová, ilustroval Juraj Horváth. Argo, Praha 2000. 120 stran, náklad a cena neuvedeny.
Ukázka z knihy Příběhy z parní lázněVELIKÝ A ZLÁ KOUZELNICE
Když přilili na doruda rozpálené kameny vodu, pot se z nahých mužů, jen řinul. Chýši brzy zaplnila hustá bílá pára a skryla jejich nahotu. V zešeřelém prostoru se jen občas ozval čísi tlumený šepot. Pak pozornost všech upoutal mocný hlas Jednoho oka.
„Bratři, právě jste poznali, jaká trýzeň svírá srdce muže, který přijde o svou mužnost. Ano, penis je životadárný nástroj, sama podstata naší síly. Velký Manitu, když stvořil muže, moudře ho obdařil penisem a postaral se tak, abychom nikdy, nepřestali snít. Vyslechněte příběh mého děda jménem Veliký a zlé kouzelnice, která ho chtěla zahubit.“
Před mnoha a mnoha lety žil můj děd, Veliký, jen s rodiči a starším bratrem v osamocené chýši u jezera. Jednoho dne řekl bratr rodičům: „Je tu pusto a cítím se osamělý; nadešel čas, abych se vydal do světa a našel si ženu.“ Jen co jim sdělil své pocity, naložil si věci do kánoe a pak zavěsil Velikému kolem krku amulet ve tvaru hlavy krkavce.
Ještě než se vydal na cestu, vzal si Velikého stranou a řekl mu: „Kdyby se mi snad něco zlého přihodilo, krkavčí hlava ti dá znamení a ty se musíš vydat v mých stopách.“ S těmito slovy sedl do kánoe a ztratil se z dohledu. Uplynulo mnoho měsíců a nikdo o něm víc neslyšel.
Jednou v noci měl však Veliký sen. Viděl v něm mohutného černého krkavce, který nesl v zobáku penis. Když krkavec letěl nad jezerem, zaskřehotal, penis mu ze zobáku vypadl a zmizel ve vodě pod ním. Krkavec se střemhlav vrhl do jezera, jako by chtěl penis vylovit, avšak voda se zvedla a pohltila i ptáka.
Veliký se leknutím probudil ze spánku. S jistotou věděl, že bratr je mrtvý a on ho musí pomstít. Stejně jako prve bratr si naskládal věci do kánoe, rozloučil se s rodiči a odjel.
Byl na cestě mnoho týdnů a nikoho nepotkal, až se dostal k rozlehlému jezeru. Velice ho potěšilo,když uviděl na břehu daleko před sebou osamělou chýši. Uvázal kánoi a vstoupil dovnitř. Tam našel krásnou mladou dívku. Protože byl po dlouhé cestě unavený, požádal ji, zda by si mohl chvíli odpočinout. Dívka ochotně souhlasila a pozvala ho, aby u ní zůstal přes noc.
V noci ucítil Veliký po svém boku pohyb. Byla to dívka. Dotkla se jeho tváře a něžně ho pohladila po těle. Veliký se cítil zvláštně – nic takového dosud nepoznal. Jeho zmatek ještě vzrostl, když se na něho dívka položila celým svým tělem. Veliký, který neměl žádné zkušenosti ve věcech lásky, nevěděl, co má se sebou dělat. Dívka pokračovala v hlazení a Velikého pojednou narostla ještě jedna noha! Alespoň tak mu to připadalo. Tato třetí noha byla na nešikovném místě a pořád se pletla mezi něho a líbeznou dívku. Vůbec nevěděl, co si s ní počít, a vlastně se za ni velmi styděl. Dívka, která byla dosud na něm, si nad ním znenadání klekla takovým způsobem, že jeho třetí noha zmizela. Ztratila se v dívce! Ta ho nepřestávala hladit a Velikému se zanedlouho rozlil po těle velmi příjemný pocit. Rychle poznal, jaká je jeho úloha, a pustil se do ní s velikou bujností a dovedností.
Tak se ukázalo, že své jméno Veliký nedostal bezdůvodně. Ve skutečnosti byla jeho třetí noha tou největší, jako dívka kdy poznala. Byla z něho a jeho narostlé nohy, kterou oba využívali, jak jen mohli, celá poblázněná.
Dívka chlapce opravdu milovala. Byla pořád s ním, dokázala uhodnout každé jeho přání a krmila ho nejvybranějšími lahůdkami. Veliký, kterému bylo v chýši dobře, zapomněl na své poslání a trávil místo toho s dívkou noci a dny plné štěstí.
Jednoho dne, právě když se ti dva milovali, ozval se před chýší šramot. Dveře se rozletěly a dovnitř vešla mladá žena, dívčina sestra. Byla to ta nejkrásnější bytost, jakou Veliký kdy spatřil. Chvatně se vyprostil z objetí své družky a s otevřenými ústy zíral na nově příchozí dívku. Netrvalo dlouho a Veliký byl krásnou ženou úplně posedlý, šílel láskou k ní. Aby však nezranil city té mladší, přetvařoval se a vyčkával. Přece však své pocity nedokázal skrýt. Kamkoliv se žena v blízkosti chýše hnula, všude ji sledoval očima, vyhověl každičkému jejímu rozmaru a nosil jí jídlo a vodu. Jen čekal, co si vzpomene. Mladší dívka si brzy všimla, že o ni ztratil zájem. Sklíčená a nešťastná ho zahrnovala výčitkami, že jí zanedbává, on však neposlouchal.
Nakonec v návalu vzteku vykřikla: „Moje sestra je zlá kouzelnice, a jestli se s ní budeš milovat, zahubí tě!“
Veliký na to nic nedbal, řekl si jen: „Dívka žárlí, snaží se mě odradit; už se jí nebudu všímat.“
Jednoho dne, když mladší dívka odešla z chýše, řekl Veliký její sestře: „Je hezký den, dobře by se rybařilo; pojďme spolu na ryby.“ Souhlasila, a tak nasedli do kánoe a nachytali spoustu ryb. Když byli daleko od břehu, vzpomněl si Veliký, že takové jezero už někdy viděl, ale protože s ním byla krásná dívka, už o tom víc nepřemýšlel.
Jezero, do té doby hladké a klidné, začalo pojednou, zcela bez varování, vřít. Z ničeho nic se zvedly ohromné vlny a malá kánoe se zmítala v rozbouřené vodě nahoru a dolů. Podivné ale bylo, že nefoukal vítr a na obloze jasně zářilo slunce. Duchové krkavce a penisu jeho bratra chtěli Velikého varovat, avšak on, očarovaný dívkou, která seděla blízko něho, nerozuměl. Musel vynaložit velké úsilí, aby v malé kánoi udržel rovnováhu, házelo to s ním ze strany na stranu, až málem přepadl do vody. Překvapeně ale pozoroval, svou společnici, která seděla vzpříma a pohodlně. Dokonce ani ty nejsilnější vlny jí nedokázali pohnout z místa. Veliký s vynaložením všech sil dopádloval zpátky do bezpečí, Když uvazoval kánoi u břehu, všiml si dřevěného sedátka, na kterém dívka seděla. Užasl, když uviděl ve dřevě díry, jako by jím někdo prorazil ostré bodce. Hloubal nad tím, že je to nějaké podivné, až si vzpomněl na varování mladší sestry a poznal jezero ze sna. Proklel sám sebe za svou hloupost.
Posadil se k mladé ženě a něžně ji objal. „Chci tě poznat,“ zašeptal jí do ucha. Dívka souhlasila a za chvíli už leželi nazí na zemi. Veliký ji hladil po těle, až byla celá rozpálená a vzdychala touhou. Klekl si nad ni, a když zavřela oči připravená ho přijmout, popadl pádlo a vrazil ho násadou hluboko do ní. Ozval se hrozivý skřípavý zvuk, a když pádlo zase vytáhl, vysypala se dívce z přirození zuby. Zuřivě na něho zaječela, držel ji ale pevně za hrdlo.Teď už věděl, že ho těmi zuby chtěla usmrtit – stejným způsobem, jakým usmrtila jeho bratra. Veliký sebral kámen a zlé kouzelnici, která souložila s muži a zabíjela je zuby ve své vagině, roztříštil lebku.
Vrátil se do chýše k mladší dívce, která ho doopravdy milovala, a zůstal s ní mnoho let. Po čase měli dceru. Jednoho dne seděl Veliký se svou ženou a dcerou u ohně a louskali ořechy, když pojednou dívenka vzala ořech a strčila si ho do sebe. Ozval se hlasitý chřupavý zvuk a ořech vypadl rozlousknutý. Veliký zůstal jako omráčený bez jediného slova dívku pozoroval. Ta znovu sebrala ořech a strčila si ho dovnitř; Veliký se jí tam podívala a zjistil, že má ve vagině řadu ostrých zoubků. Bez zaváhání sebral veliký kámen a rozbil jí lebku. Prokletí zlé kouzelnice leželo i na jeho dcerce.
„To všechno se stalo už dávno. Od té doby se časy změnily a hodně věcí je jinak,“ řekl Jedno oko, když dokončil příběh. „Radím vám ale, bratři, abyste si dobře zapamatovali, že muž má vždycky mnoho nepřátel, kteří ho chtějí připravit o jeho mužnou sílu.“
 Příběhy z parní lázně. |
 Ilustrace k povídce Veliký a zlá kouzelnice, kterou si můžete přečíst v tomto článku. |
 Příběhy z parní lázně. |
 Příběhy z parní lázně. |
 Příběhy z parní lázně. |
 Příběhy z parní lázně. |
