Dr. Lonnie Smith patří k nejuznávanějším představitelům hry na varhany Hammond B3, nejpopulárnější typ elektrických varhan, jehož zvuk je příznačný hned pro dva hudební žánry: souljazz, jehož popularita kulminovala v 60. letech, a rock 70. let, ve kterém jej proslavili hráči Keith Emerson a Jon Lord.
Osmašedesátiletý Smith (s patrně vůbec nejslavnějším americkým jazzovým varhaníkem Jimmym Smithem jej spojuje pouze shoda příjmení) začal hrát už v raném mládí po boku kytaristy George Bensona. Sólově debutoval albem Finger Lickin´ Good v roce 1967.
Na konci 60. let patřil mezi opory kultovního labelu Blue Note, pro který natočil čtyři studiová a jedno živé album. Všechna jsou považována za klasické ukázky souljazzu, tedy posluchačsky velmi vstřícného žánru, stojícího na pevných a průrazných rytmických figurách, jazzové improvizaci a silných vlivech blues a gospelu.
V roce 1969 byl Dr. Lonnie Smith poprvé zvolen nejlepším varhaníkem v prestižním žebříčku časopisu Downbeat, od té doby se v podobných anketách objevuje se skálopevnou pravidelností. Tato pověst přetrvává dodnes, například americká Asociace jazzových novinářů jej vyhlásila varhaníkem roku v letech 2003-2005, 2008 i 2009.
Dr. Lonnie Smith, který od poloviny 70. let, kdy konvertoval k sikhismu, koncertuje výhradně s pokrývkou hlavy, nejčastěji turbanem, přijíždí v triu, obsazeném kytaristou Jonathanem Kreisbergem a bubeníkem Jamirem Williamsem.
