Vydání třísetstránkového románu, který se ucelené podoby dočkal více než třicet let po smrti autora Pána prstenů, je mezinárodní událostí. Provází ji masivní marketingová kampaň – i největší internetové knihkupectví Amazon.com netypicky uvádí v anotaci knihy zároveň rozhovor s oceňovaným ilustrátorem knihy Alanem Leem a esej Tolkienova vnuka Adama.
Ze své podstaty se ovšem Húrinovy děti nevyrovnají a ani vyrovnat nemohou vrcholným dílům slavného spisovatele a jazykovědce J. R. R. Tolkiena (1892–1973). V češtině se knížka objeví v překladu Stanislavy Pošustové ke Dni dětí 1. června – i když dětskou četbou je stejně tak málo jako třeba antická báje o Oidipovi.
Jak Morgoth proklíná Húrinův rodStále znovu a stále jinak Húrinovy děti patří k jednomu ze tří „velkých příběhů“ ze Starých časů Středozemě (vedle pověsti o Berenovi a Lúthien a o pádu Gondolinu), kterými byl Tolkien fascinován od svého mládí a opakovaně se je pokoušel rozpracovat ve „velkolepějším měřítku“. Ani v jednom případě se mu to nepovedlo, i když v Húrinových dětech postoupil nejdál – navzdory své posedlosti začínat stále od začátku.
Námětu se věnoval již ve svém prvním beletristickém díle, nedokončené Knize ztracených pověstí, kterou začal sepisovat na sklonku první světové války. Podstatně ho rozšířil v dlouhé básni s více než dvěma tisíci verši. I tu však opustil, stejně jako pozdější náčrty. Koncentraci přervala práce na Hobitovi a Pánovi prstenů, a teprve po dokončení proslulé trilogie se Tolkien ke staré látce vrátil s novou silou a energií.
Jak však podotýká syn Christopher (1924), třetí ze spisovatelových čtyř dětí a taktéž oxfordský profesor anglosaštiny: „Měl však nyní potíže s tím, aby příběhu vtiskl pevnou vypravěčskou strukturu, protože složitost postav i děje vzrůstala; v jedné dlouhé pasáži se příběh dochoval ve změti nespojitých náčrtků a synopsí zápletek.“
Tuto nesouvislost Húrinových dětí, které dosud vyšly ve výňatcích například v próze Silmarillion, Christopher nakonec překlenul trpělivým, intenzivním studiem a porovnáváním různých otcových rukopisů z různých dob. Neuvěřitelných třicet let propojoval vyprávění svého otce – „aniž bych do něj vložil jakékoli prvky, jež nejsou svým pojetím autentické“.
Mýtus plný bolesti
Húrinovy děti jsou skutečně uceleným, čtivým příběhem se začátkem a koncem, na rozdíl od nepřístupnější mytologie Silmarillionu. Nesou však nepochybné stopy svého komplikovaného zrodu i okolností: jazyk je mnohem přímočařejší a jednodušší, absolutně bez humoru a některé pasáže (a to i v případě bitev) si zachovávají podobu zhutněného nástinu, poněkud zahlceného názvy a pojmy. Tolkien postavy spíše načrtává, než psychologicky prokresluje, jsou zcela ve vleku předurčenosti – se zatemněnou myslí spějí ke své zničující roli.
Tolkien vycházel z finského národního eposu Kalevala, zejména z pověsti o nešťastném Kullervovi, který nevědomky svede svou sestru a posléze spáchá sebevraždu. Podobný je osud Túrina, který je synem vládce Húrina a narodí se do válek a stále citelnějších náporů zla. První věk tolkienovské historie světa, předcházející tisíce let ději Pána prstenů, se neodvratně blíží ke svému sklonku a záhubě.
„Toho roku bylo Túrinovi, synu Húrinovu, teprve pět let a jeho sestře Urwen byly na počátku jara tři. Vlásky měla jako žluté lilie v trávě, když běhala po lukách, a její smích byl jako zvuk veselého potůčku, který zpíval po cestě z kopců za domem jejího otce... Túrin však nebyl tak milován jako ona. Byl tmavovlasý jako jeho matka a sliboval, že po ní bude také povahou; nebyl totiž veselý a mluvil málo, třebaže se naučil mluvit brzy, a vždy vypadal starší, než byl. Těžko zapomínal křivdy nebo posměch; měl však v sobě také oheň svého otce a dovedl být prudký a divoký,“ charakterizuje svého neblahého hrdinu Tolkien.
Túrin, ale i jeho sestra a matka opakují stejné chyby se stejně katastrofálními důsledky. Částečně nese vinu na nastalých tragédiích právě Túrinova vrozená zaťatost a prchlivost nebo vliv jeho předčasně uťatého dětství, odloučení od rodičů. Mnohé však ovlivňuje zlá sudba Morgotha, který při Bitvě nespočetných slz zajal Húrina a po jeho pohrdlivé řeči nenávistně proklel celou jeho rodinu. Húrin, upoutaný na vysoký kamenný stolec s dalekým výhledem, pak musí Morgothovýma očima trpce přihlížet neštěstí, které ze sudby pochází.
Ať už budou recenze na novou knihu jakékoli, Tolkienovy fanoušky jistojistě neodradí – ostatně jásají už teď. Mají další Tolkienův příběh, nadto jde o hlavní autorovu prózu po dokončení Pána prstenů. Nechybějí v ní chybující lidé, vznešení elfové, houževnatí trpaslíci, ohyzdní skřeti, věčný nepřítel Morgoth a strašlivý drak Glaurung, krvavé vřavy i osudové souboje, ba ani bezvýhradná láska, jakkoli je líčena chladně, až neosobně. Spíše než román je to mýtus, a hodně tragický. Není v něm snad žádná naděje, jen bolest, zoufalství a utrpení.
