Hudební žvýkačka chutnala skvěle

Generace nového tisíciletí konečně dostala svoji kapelu - Linkin Park. Pražská T-Mobile Arena praskala ve středu ve švech a rozparáděné publikum většinu písní odzpívalo s Chesterem Benningtonem a s Mikem Shinodou. Takové nadšení a souznění, které nezkalil ani pozdní nástup kapely, se hned tak nevidí. Více než hodinový koncert připomínal spíše večírek, jehož atmosféru rozpalovaly další a další kousky z alb Meteora či Hybrid Theory.
Prohlédněte si fotogalerii.

Akční show Linkin Park provázel neustálý pohyb kytaristů a zpěváků na pódiu, jenž připomínal frontální útok na publikum a který ze svého pultíku rozpaloval i dýdžej Joseph Hahn.

Skupina ovládala několik hudebních fint, které se v průběhu písní účinně násobily. Linkin Park mají hlavně cit pro chytlavé, občas kolovrátkové melodie, jež neúnavně rotovaly v hlavách a které Bennington zpíval se zaujetím a vášní rockové hvězdy (Somewhere I Belong).

I jeho krásně vyklenuté vokální linky se mísily s rapováním. Linkin Park spojili rockovou energii a hip hopový rytmický tep beze švů, to byla jejich hlavní zbraň. Zároveň oba hudební proudy našlehali melodickou smetanou. I v dramatických zlomech byli Linkin Park zruční: z cajdáku náhle vystříkl proud agresivity, která se vybila, a muzika se zhoupla do klidné polohy.

Ale jak odsýpala píseň za písní, bylo stále více jasné, že Linkin Park nejsou hudební novátoři, ale spíše zdatní baviči. Bennington, Shinoda, kytarista Brad Delson a spol. sice ovládají prvky různých stylů, ale zůstávají na povrchu hudby jako zdatní surfaři.

Linkin Park

Praha, T-Mobile Arena, 3. září.
Pořádala agentura Interkoncerts, předkapela Adema.

Z muziky, která pro ně byla i sportem, se ztrácel hlubší prožitek. Dříve se takovým kapelám říkalo bubblegum - žvýkačka. Muziku sice nikam neposunuly, ale byly stravitelné pro začínající posluchače, kterým třeba ukázaly cestu k opravdovým mistrům. I Linkin Park jako by to potichu naznačili: „Přátelé, pokud chcete slyšet opravdový rock, hip hop či jejich fúze, my vám k nim ukážeme cestu. A vy se při tom aspoň pobavíte.“

Linkin Park o sobě říkají: Jsme na sebe tvrdí

Bubeníka Roba Bourdona by si asi málokdo ztotožnil se členem kapely Linkin Park, která prodala 14 milionů kusů debutového alba. Hodinu před středečním koncertem chodil po T-Mobile Areně v šusťákové bundě a kšiltovce a při rozhovoru působil jako plachý středoškolák u maturity.

Máte v Praze nějaké volno?
Ve čtvrtek tady točíme video a v pátek máme volný den, tak se trochu porozhlédneme po městě.

Co jste dělali dnes?
Byl to dost nabitý den, tisková konference, zkoušky na natáčení videoklipu, jednání s gramofirmou, rozhovory, setkání s fanoušky, sledování DVD, které zrovna dáváme dohromady, a pak zase rozhovory…

Na turné se prý nenecháte ničím rozptylovat od práce. Co to konkrétně znamená?
Hodně lidí si myslí, že být v kapele znamená samé večírky a celonoční popíjení, ale já si neumím představit, že bych něco takového vydržel. Snažíme se dělat svou práci co nejlíp a s tím se ponocování neslučuje. Jsme vděční, že se můžeme živit tím, co nás tolik baví, takže máme pocit, že to nemůžeme brát na lehkou váhu a musíme si to zasloužit.

Na večírky tedy dojde až doma?
Ani ne, my na to moc nejsme. Radši hrajeme videohry nebo se koukáme na televizi. Jsme vlastně dost nudní. Jakmile se postavíte na jeviště a hrajete pro několik tisíc lidí, je to zážitek, jaký nemůže žádný mejdan překonat.

Před pár dny jste podruhé získali cenu MTV za nejlepší rockové video, tentokrát za Somewhere I Belong. Lze to nějak srovnat s prvním vítězstvím?
Loni jsme si připouštěli, že máme šanci vyhrát, ale letos to byl opravdu šok. Byli jsme přesvědčeni, že cenu získá Metallica, takže když nás vyhlásili, měl jsem žaludek až v krku. Skvělý pocit!

Dáváte si na videoklipech záležet, nebo je berete jen jako nutnou součást byznysu?
Jistým způsobem je to pro nás součást byznysu, ale je fajn, že máme v kapele odborníka. Než se k nám DJ Joe Hahn připojil, pracoval ve filmovém průmyslu a dělal grafiku, takže to opravdu umí a má spoustu nápadů. Vždycky všechno připraví, řekne, co si máme obléct, kam si stoupnout, a je to.

Každý muzikant se snaží být originální, co je k tomu podle vás krom talentu potřeba?
Není vůbec lehké přijít s něčím novým. Nás je v kapele šest a každý má jiný hudební základ. Já jsem třeba vyrůstal na rhythm & blues a jazzu, Mike Shinoda zase na hip hopu a tak dále. V našich písničkách ale nenajdete rockovou část či hiphopovou část, všechno to mícháme dohromady hlava nehlava. V tom je naše síla.

K úspěšnému singlu Somewhere I Belong jste prý stvořili třicet refrénů. Byl to těžký výběr?
To byla spíš výjimka. V jiných písničkách se obvykle tak moc nešťouráme. Zpěvák Chester Bennington vždycky s něčím přišel a my na to: "Jo, to je dobrý, ale mohlo by to být lepší." Musím říct, že nebyl moc nadšený (smích). Jakmile se ale objevila správná varianta, hned jsme ji poznali.

Nejste na sebe moc přísní?
(smích) Na našem novém DVD je vidět, že občas trochu magoříme, ale vyplácí se to. Jsme na sebe tvrdí a nedáme si pokoj, dokud nemáme pocit, že je to ono. Naše deska by rozhodně nebyla na pultech, kdybychom si nebyli jisti, že je skvělá. Takovou pracovní etiku ale zastáváme odjakživa. A jak vidíte, funguje to.

                                                             Martina Kotrbová

Americká skupina Linkin Park.

Americká skupina Linkin Park.

Americká skupina Linkin Park.

Americká skupina Linkin Park.

Koncert skupiny Linkin Park v Praze.

Koncert skupiny Linkin Park v Praze.

Koncert skupiny Linkin Park v Praze.