V pátek rej hudebních cen pokračoval předáváním žánrových Andělů v pražském Paláci Akropolis a vrcholil v sobotu v Plzni vyhlášením ankety popularity Žebřík. Za sebou už - kromě obligátních Slavíků - hudebníci mají cenu kritiků Apollo, kterou dostává nejlepší deska roku, či alternativní brněnské ocenění Vinyla. A před sebou vyhlášení ankety tvrdě rockových publicistů Břitva, plus celé tohle cenění uzavřou 14. května v Hudebním divadle Karlín "velcí" Andělé.
Každý z pořadatelů té které ankety či hlasování má samozřejmě recept, jak to dělat správně. Óčko a Žebřík chtějí být Slavíkem pro mladší, Apollo a Vinyla cenami pro hudební zasvěcence a Andělé vystihnout mínění branže o populární hudbě v celé její šíři. Jenže problém je, že v záplavě ocenění se čím dál víc ztrácí to hlavní, proč existují: Totiž pozornost, která by se měla dostat vítězi a jeho tvorbě.
Schválně, dokážete vyjmenovat alespoň tři letošní vítěze některé z výše uvedených cen? To, že na Žebříku bodovala na prvním místě Anna K, a ne Lucie Bílá, Mandrage namísto kapely Kryštof a zpěvákem se stal Tomáš Klus, a ne Karel Gott, je jistě signál, že v Plzni nekopírují Slavíky. Ale co s tím, když si to po dvou dnech bude pamatovat nanejvýš kapela a pořadatel.
Bylo by skvělé, kdyby krom brojení proti sobě a té malé chvilky radosti oceněných organizátoři hudebních ocenění dokázali pro své vítěze něco udělat i poté, co se ceremoniál dobere závěru, zhasnou světla a z celé slávy zbude prázdný sál, pár fotek na Facebooku a novinových titulků, které beztak druhý den přebijí jiné.
