Kořeny nové desky lze hledat právě v období po vydání Themes. Kapela stavějící na hutných zadumaných melodiích tehdy prožila krizi spojenou s trapasem při předávání ceny Anděl v kategorii hard rock, což mělo za následek personální zemětřesení. A také rozvažování, kudy hudebně dál.
Pomohlo setkání s Tomášem Kočkem, uznávaným muzikantem žánru world music, který se na Relic Dances chopil producentského žezla. "Na počátku spolupráce jsme si sedli dohromady a řekli si, že chceme dělat tvrdou muziku, v níž půjde poznat, odkud jsme," líčí kytarista SSOGE Radek Hajda.
Z někdejší sestavy, která si šla pro Anděla, v "sajlentech" zůstal už jen s Michalem Sýkorou (cello). Postupně k nim přibyli Hanka Nogolová (zpěv), Pavel Hrnčíř (zpěv), Petra Nováčková (housle), Dušan Fojtášek (baskytara) a Michal Rak (bicí).
V srpnu 2004, kdy se šlo nahrávat do studia, už kapela za sebou měla takřka tři roky diskusí a hudebního sbližování s producentem. "Metal je postaven na riffech, a ne na melodiích, jak jsme zvyklý ze své tvorby. Museli jsme své postupy porovnat a dohodnout se, jak na to půjdem," vysvětluje průtahy Kočko.
S "tichým proudem bezbožné elegie" (jak zní překlad názvu kapely) nakonec natočil osm písní rozprotřených na třičtvrtěhodinové nahrávce. "Ve studiu mezi námi fungovala spíše symbióza, vždyť moravské lidové písně jsou svým způsobem velmi doommetalové. Tomáš nás sám někdy nutil: Napalte to," vzpomíná Hajda.
Z alba je patrná úcta k folkloru, s nímž SSOGE koketovali už na předchozích deskách Iron, Behind The Shadows a Themes. Ovšem nikdy nepůsobila tato fúze tak dotaženě, i díky tomu, že Kočko na Relic Dances upřednostnil klasický "vzdušný" zpěv Nogolové před "hrozivým" murmurováním Hrnčíře.
"Člověk čeká od metalistů vše, jen ne pokoru. A kapela projevila před tradiční hudbou obrovský kus pokory," souhlasí Tomáš Kočko, pro něhož to byla první spolupráce s metalovou hudbou.
Ve studiu, kam pozval na natáčení Relic Dances coby hosta i cimbálovou muziku Radošov, si vyhradil právo veta. "Snažil jsem se prosadit své nápady včetně změny poměru zpěvu a murmurování, které je bezva, ovšem my s ním zacházeli spíše jako s kořením či zdobením."
Další spolupráci nevylučuje jak Kočko, tak kapela existující už devět let. "Chceme se tímto směrem ubírat," potvrzuje Hajda Teď je ovšem na řadě jarní turné k Relic Dances, které začne v únoru a v jehož rámci se kapela chystá i do Nizozemska.
SSOGE, kteří se nevzdávají anglických textů (kdo nerozumí, najde v cédéčku vložené překlady), už si na koncertech nové písně odzkoušeli. "Skladby se naštěstí dají přearanžovat, protože v kapele hrají housle a violoncello. Zní to však tvrději, metalověji. Ale vím, že kapela zvažuje na některé koncerty si třeba pozvat i někoho s cimbálem," podotýká Kočko.
