Odpovědi z on-line rozhovoru naleznete ZDE
"Zpívám texty, které mě dráždí, vzrušují, provokují nebo rozpláčou," říká zpěvačka.
Dokážete si sama napsat text nebo celou píseň?
Mám radost z toho, že si píseň můžu dobře zazpívat. Já třeba vím, o čem má skladba být. Napadají mě věty nebo slova, ale nikdy celý text. Nedokážu se na psaní soustředit, protože jsem hyperaktivní.
Proto vám desku napsal Tomáš Vartecký?
Jenom píseň Poslední štěstí přinesl kytarista Jirka Janouch a Tomáš mu ji otextoval. Tomáš se umí soustředit. Má talent jako hrom a jeho písně se mi líbí. Počkám si na ně. Někdy jsou to těžké chvíle, i vzhledem k tomu, že spolu žijeme. Pracuje únava, nervozita. Jednou dokonce Tomáš odjel do lesa, aby napsal text, který byl dobrý. Ale já jsem hned poznala, že není pro mě. Jsem tak sebekritická, že se mi stále něco nezdá. On pak přiznal, že to věděl, když mi text dával. Jen ze zoufalství zkusil, jestli to projde.
Co znamená krátká nesrozumitelná průpovídka v úvodu desky?
To je Fin, který říká kousek textu z písně 7: „Za sedm dlouhejch let se v noci změní svět, za sedm dlouhejch dní přijde poslední.“ Je to píseň o konci světa.
Na albu převažují chmurnější nálady?
Deska není depresivní, i když je na ní píseň o konci světa. Na mě to nepůsobí, že bych se zhroutila. Mám ráda melancholii.
Má deska Noc za zemi ústřední téma, společnou myšlenku?
Myslím, že ne. Při práci nám spíš šlo o přístup k muzice. Chtěli jsme nahrát desku z gruntu, dřevním způsobem, s živými bubny, basou, zpěvem a kytarou. Bigboš. Nic víc. Nemuselo to vyjít, protože ve studiu se sešli lidé, se kterými nevystupuju na koncertech.
Ta studiová kapela, o které hovoříte, se skrývá pod finským jménem Tivotanikää. Skutečně jsou to Finové?
Nechte se překvapit na našem křtu.
Co říkali muzikanti z vaší koncertní kapely tomu, že nahráváte desku s někým jiným?
Byli trochu smutní, ale já jsem jim vše vysvětlila. Na pódiu mám kolem sebe výborné hudebníky, ale desku jsme chtěli pojmout jinak. Byla to volba Tomáše Varteckého, který nechtěl dělat desku u počítače, a já jsem ho podpořila.
Co vám tenhle přístup dal?
Vím, že umím zazpívat živě na koncertu, při kterém bezprostředně vidím reakci lidí. Poznám, jestli je písnička vzala, nebo ne. Na pódiu mám silnější hlas, jsem energičtější. Zpívání ve studiu je úplně jiné. Na desce jsou hlasové polohy, ve kterých mě pozná koncertní publikum. Hitovka O kousek vedle tebe by se jistě líbila Bonovi z kapely U2. Lehce nevinná, zní jako takový holčičí hardcore, který připomíná Mission Impossible. Ale pak jsou tam písně jako Pohádka, ve kterých mě nepozná ani moje kamarádka. Takové změny mě baví.
Co z nich vyplyne pro vaši stálou kapelu?
Chtěla bych, aby se koncertní zvuk mé kapely přiblížil zvuku alba. Mělo by se to podařit více než s písněmi z předchozích desek.
