Jméno kapely si její členové zvolili podle názvu kapitoly z Tolkienova Hobita. Na své internetové stránce sami sebe charakterizují: "Pražská odpověď na world music s prvky balkánského folkloru, klezmeru a hospodských odrhovaček." Původně ovšem hráli country a rock. "Pro nás byla world music velkým osvěžením. Už nás nebavilo pořád hrát to tradiční A dur, D dur, A dur, D dur a tak dál," říká kytarista Dýchánku Antonín Hluštík. Skupina přitom nechce být označována za "balkánskou" nebo "folklorní". "Zníme tak jednoduše proto, že většinu písniček skládá Michal Šmíd na akordeon," vysvětluje Hluštík.
Na nyní tak populární "balkánské vlně" se Neočekávaný dýchánek podle svých členů neveze. "Jsme dostatečně autentičtí, abychom hráli i poté, co vlna opadne," tvrdí zpěvačka, autorka textů a jediná žena mezi osmi muzikanty Zuzana Hanzlová. První písničku ovlivněnou klezmerem napsala se Šmídem před šesti lety, když se vrátil z Berlína s cédéčkem newyorských The Klezmatics, nejpopulárnější skupiny tohoto žánru na světě. Od té doby začali hrát zběsilé melodie připomínající řádění punkerů, kteří někomu ukradli dechovkové nástroje.
Nedávno se ovšem kapela zklidnila. Dryáčnické písně typu Ty jsi fuj už Hanzlová nepíše. Téma pitek a pohřbů vystřídal motiv rybářů. "Je to symbol usazení se. Rybáři jsou vlastně hnusný - maj tepláky a tak. Ale je přeci krásný sedět na břehu řeky, čučet a nechat se žrát komáry," říká zpěvačka.
Klidnější projev kapely souvisí i s tím, že několik jejich protagonistů včetně frontmanky musí místo do hospody chodit pečovat o své nedávno narozené děti. Nikam se nederou, odmítají hodně koncertů a čekají, až děti alespoň trochu odrostou. Dokonce kvůli tomu omezili aktivitu ve spřízněných šesti skupinách, které si daly souhrnný název Festival stejnejch ksichtů. Monty Pičusův létající pes, Jarabáci, Kapitán Kajman, Klec, Ahmed má hlad a BFLMPSVZ - tam všude hraje někdo z Neočekávaného dýchánku. "Do každé kapely nemám problém se stylově vejít. Ale z Klece stejně odcházím," vypráví Hluštík. Hlavním důvodem je muzikantův nedávno narozený potomek.
Desku vydal Dýchánek loni v červnu. Vlastními silami. Původně měla vyjít v Black Pointu. Jenže skupina se zalekla vyžadovaných rozhovorů do časopisů a raději se spolehla sama na sebe. Prvních pět set kusů se prodalo za půl roku, teď si nechali vylisovat další várku. Většina skladeb se přitom dá volně stáhnout z internetu. "V Bontonlandu nás nabízejí mezi Nedvědem a Nerezem. Jsme jako Nedvěd, takový popík," směje se Hluštík, který se prý stejně jako celá kapela do ničeho a nikoho nestylizuje: "Já se akorát vždycky ožeru!"
Na nyní tak populární "balkánské vlně" se Neočekávaný dýchánek podle svých členů neveze. "Jsme dostatečně autentičtí, abychom hráli i poté, co vlna opadne," tvrdí zpěvačka, autorka textů a jediná žena mezi osmi muzikanty Zuzana Hanzlová. První písničku ovlivněnou klezmerem napsala se Šmídem před šesti lety, když se vrátil z Berlína s cédéčkem newyorských The Klezmatics, nejpopulárnější skupiny tohoto žánru na světě. Od té doby začali hrát zběsilé melodie připomínající řádění punkerů, kteří někomu ukradli dechovkové nástroje.
Nedávno se ovšem kapela zklidnila. Dryáčnické písně typu Ty jsi fuj už Hanzlová nepíše. Téma pitek a pohřbů vystřídal motiv rybářů. "Je to symbol usazení se. Rybáři jsou vlastně hnusný - maj tepláky a tak. Ale je přeci krásný sedět na břehu řeky, čučet a nechat se žrát komáry," říká zpěvačka.
Klidnější projev kapely souvisí i s tím, že několik jejich protagonistů včetně frontmanky musí místo do hospody chodit pečovat o své nedávno narozené děti. Nikam se nederou, odmítají hodně koncertů a čekají, až děti alespoň trochu odrostou. Dokonce kvůli tomu omezili aktivitu ve spřízněných šesti skupinách, které si daly souhrnný název Festival stejnejch ksichtů. Monty Pičusův létající pes, Jarabáci, Kapitán Kajman, Klec, Ahmed má hlad a BFLMPSVZ - tam všude hraje někdo z Neočekávaného dýchánku. "Do každé kapely nemám problém se stylově vejít. Ale z Klece stejně odcházím," vypráví Hluštík. Hlavním důvodem je muzikantův nedávno narozený potomek.
Desku vydal Dýchánek loni v červnu. Vlastními silami. Původně měla vyjít v Black Pointu. Jenže skupina se zalekla vyžadovaných rozhovorů do časopisů a raději se spolehla sama na sebe. Prvních pět set kusů se prodalo za půl roku, teď si nechali vylisovat další várku. Většina skladeb se přitom dá volně stáhnout z internetu. "V Bontonlandu nás nabízejí mezi Nedvědem a Nerezem. Jsme jako Nedvěd, takový popík," směje se Hluštík, který se prý stejně jako celá kapela do ničeho a nikoho nestylizuje: "Já se akorát vždycky ožeru!"
 Pražská skupina Neočekávaný dýchánek se nehodlá nikam honit. |
 Pražská skupina Neočekávaný dýchánek se nehodlá nikam honit. |
 Pražská skupina Neočekávaný dýchánek se nehodlá nikam honit. |
