Blues je dnes hudba pro celou rodinu

Bílá bluesmanka Ann Rabsonová, která vystoupí v sobotu na festivalu Blues Alive v Šumperku, patří k nejzemitějším představitelům americké hudby. "Byly mi čtyři roky, když jsem slyšela v rádiu zpívat a hrát Big Bill Broonzyho, a pochopila jsem, že tohle je moje hudba," tvrdí. To se psal rok 1949. "V sedmnácti mi pak dal táta kytaru a já jsem začala hrát a zpívat jako Memphis Minnie.

Hned jak jsem mohla vypadnout z domova, vydala jsem se do Chicaga. Když chcete hrát blues, musíte do Chicaga." Svou první sólovou desku, několikrát nominovanou na nejvyšší bluesovou cenu v gramofonovém průmyslu, W.C. Handy Award, ovšem vydala teprve před třemi roky - jako třiapadesátiletá.
 
V Šumperku vás uvidíme nejen jako kytaristku, ale i jako pianistku. Prý jste se naučila hrát na klavír až v pětatřiceti.

Ano, když jsem měla děti, asi bych se hudbou neuživila. Tak jsem se začala živit jako počítačový analytik. Ale klavír mě vždycky lákal. Blues jen s piánem je pro mě nejkrásnějším, ale bohužel i nejpřehlíženějším bluesovým stylem. Proto jsem se začala na klavír učit; i když nad tím přátelé kroutili hlavami, šlo mi to výborně. Dnes střídám na pódiu akustickou kytaru s piánem podle nálady své i publika.

Ann Rabson je bývalá počítačová analytička, narozená v roce 1945 v New Yorku. Své první a zatím jediné sólové album vydala v roce 1997 na značce Alligator pod názvem Music Makin' Mama. Jako hosté se na jeho nahrávání podílely například bluesové legendy Bob Margolin či duo Cephas & Wiggins.

 Váš klavírní styl je spíš chicagský, tak trochu barový, nebo neworleanský, trochu houpavý, možná připomínající jamajské reggae?

Myslím, že tohle rozdělení už neplatí. Díky médiím to v posledních letech hodně splynulo. Hraji oběma styly, ale většinou je to něco uprostřed. Asi bych to nazvala virginské blues. Bydlím totiž ve Virginii. A nevystupuji jen sama jako u vás na festivalu - tam doma mám celou kapelu.

Dá se dneska ještě psát autentické blues jako ve třicátých letech? Není to už jen snaha oprášit něco, co je už dávno mrtvé?

Proč ne? Já jsem toho sama dokladem. Nikdy jsem netoužila být hvězdou. Hrála jsem blues, protože jsem ho cítila. Bez podpory médií, dlouhá léta i bez desek. Skládala jsem si písně, psala je pro jiné, hrála jsem skladby od jiných. A byla jsem ráda, že lidem něco říkají. Ano, myslím, že v tomhle je blues neustále živé. Dokonce si myslím, že blues prožívá ve Státech renesanci. Rostou prodeje desek i návštěvy koncertů. Blues je dneska hudbou pro celou rodinu. Chodí ho poslouchat jak rodiče, tak děti.

Táborská skupina Černý mosty.

Britský zpěvák Pat Fulgoni.

Hráč na foukací harmoniku a hudební publicista Ondřej Konrád.

Mothers Follow Chairs.

Pětapadesátiletá americká zpěvačka, pianistka, kytaristka a počítačová analytička Ann Rabsonová.