Plzeňská kapela Burma Jones měla zkraje 90. let strmý vzestup: v průběhu roku 1992 se na trhu objevila hned dvě alba, na rozhlasových vlnách znělo několik jejích hitů, skupina byla nominována na českou Gramy a sjezdila celou republiku na turné. Vydání třetí desky v roce 1995 však prošlo takřka bez povšimnutí. Teď se Burma Jones pokoušejí o návrat s albem Invaze. "Samozřejmě si uvědomujeme, že dnes je tady daleko víc dobrých kapel, ale věříme si," říká zpěvák Bohouš Josef, donedávna představitel Heroda v muzikálu Jesus Christ Superstar. "Nemusíme být hned na titulních stránkách časopisů, stačilo by, kdyby na nás začalo chodit víc lidí."
Neobáváte se, že za ty tři roky od poslední desky na vás už posluchači pozapomněli?
Neměli jsme možnost vydat desku dřív. Jednak jsme změnili bubeníka, takže jsme byli nuceni znovu nazkoušet repertoár, jednak poměrně dlouho také trvalo skládání nových písní. A do toho já hrál v muzikálu Jesus Christ Superstar. Pokud jsme v poslední době vyšetřili nějaký volný čas, využívali jsme jej především ke koncertování.
Napomůže vaše zviditelnění v muzikálu k návratu kapely?
Ano, zásluhou téhle mé role se okruh posluchačů zvětšil. Dost lidí z těch, kteří dnes chodí na naše koncerty, se mě ptá na Ježíše vědí, že jsem v něm účinkoval, takže to určitě bylo ku prospěchu kapely. Ostatně mne osobně tahle kombinace zpívání a hraní posloužila jako vynikající trénink. Proto mě muzikály lákají i do budoucna, i když teď se chci věnovat čistě kapele - každý muzikál jednou skončí, ale Burma Jones by měli hrát pořád.
Návrat kapely bude možná ještě o to složitější, oč odlišněji, totiž tanečněji, zní Invaze ve srovnání s předchozími alby. Co vás dovedlo k takhle výraznému posunu?
Fakt, že Invaze je daleko tanečnější než minulé desky, je dán některými mými spoluhráči, kteří v poslední době začali hodně poslouchat acid jazz - jejich pohled na rytmus je výrazně jiný než v minulosti. A to je dobře, protože já se stále snažím skládat klasické písničky, takže ve výsledku se skvěle doplňujeme.
Předchozí album bylo v podstatě vaším sólovým projektem. Deska Invaze je kolektivní prací?
Ano, poměrně hodně, proto se mi asi taky ze všech desek líbí nejvíc. Většinu prvotních nápadů jsem přinesl já, ale zbytek kapely je "překopal" - někdy do takové míry, že jsem z toho byl zpočátku rozčarovaný. Teprve s odstupem času se mi zdá, že je to ono.
Přispěla ke stylové změně i skutečnost, že album Invaze byla první deska, kterou neprodukoval Roman Holý?
Roman byl v době natáčení téhle desky ve studiu s J.A.R., takže se produkce ujal Milan Cimfe - a mám pocit, že věci výrazně pomohl. Roman nás sice nikdy do ničeho netlačil, ale Milan je přece jen pan technik, takže pro něj nebyl problém plně zrealizovat většinu našich nápadů, navíc často přišel se zajímavou ideou.
Neobáváte se, že za ty tři roky od poslední desky na vás už posluchači pozapomněli?
Neměli jsme možnost vydat desku dřív. Jednak jsme změnili bubeníka, takže jsme byli nuceni znovu nazkoušet repertoár, jednak poměrně dlouho také trvalo skládání nových písní. A do toho já hrál v muzikálu Jesus Christ Superstar. Pokud jsme v poslední době vyšetřili nějaký volný čas, využívali jsme jej především ke koncertování.
Napomůže vaše zviditelnění v muzikálu k návratu kapely?
Ano, zásluhou téhle mé role se okruh posluchačů zvětšil. Dost lidí z těch, kteří dnes chodí na naše koncerty, se mě ptá na Ježíše vědí, že jsem v něm účinkoval, takže to určitě bylo ku prospěchu kapely. Ostatně mne osobně tahle kombinace zpívání a hraní posloužila jako vynikající trénink. Proto mě muzikály lákají i do budoucna, i když teď se chci věnovat čistě kapele - každý muzikál jednou skončí, ale Burma Jones by měli hrát pořád.
Návrat kapely bude možná ještě o to složitější, oč odlišněji, totiž tanečněji, zní Invaze ve srovnání s předchozími alby. Co vás dovedlo k takhle výraznému posunu?
Fakt, že Invaze je daleko tanečnější než minulé desky, je dán některými mými spoluhráči, kteří v poslední době začali hodně poslouchat acid jazz - jejich pohled na rytmus je výrazně jiný než v minulosti. A to je dobře, protože já se stále snažím skládat klasické písničky, takže ve výsledku se skvěle doplňujeme.
Předchozí album bylo v podstatě vaším sólovým projektem. Deska Invaze je kolektivní prací?
Ano, poměrně hodně, proto se mi asi taky ze všech desek líbí nejvíc. Většinu prvotních nápadů jsem přinesl já, ale zbytek kapely je "překopal" - někdy do takové míry, že jsem z toho byl zpočátku rozčarovaný. Teprve s odstupem času se mi zdá, že je to ono.
Přispěla ke stylové změně i skutečnost, že album Invaze byla první deska, kterou neprodukoval Roman Holý?
Roman byl v době natáčení téhle desky ve studiu s J.A.R., takže se produkce ujal Milan Cimfe - a mám pocit, že věci výrazně pomohl. Roman nás sice nikdy do ničeho netlačil, ale Milan je přece jen pan technik, takže pro něj nebyl problém plně zrealizovat většinu našich nápadů, navíc často přišel se zajímavou ideou.
