Tesařík se v pátek 30. května zranil při pádu z kola v pražské Stromovce. Krátce poté ještě stačil zavolat bratru Richardovi, že bude v pořádku a že jejich plánovaná koncertní šňůra s Yo Yo Bandem není ohrožena. Ve střešovické nemocnici jej však lékaři kvůli vážnému poranění hlavy museli uvést do umělého spánku.
Jeho zdravotní stav se začal prudce zhoršovat a Vladimír Tesařík musel být dvakrát resuscitován, třetí pokus o oživení už bohužel nevyšel. Odešel muž, který žil naplno a dokázal rozdávat radost svou hudbou.
Šakalí léta
„Byl to nadšenec. Hrál na piano v každé volné chvíli,“ říká o svém o rok a půl mladším bratrovi Richard Tesařík, který s Vladimírem založil Yo Yo Band. Oba skoro tři desetiletí tvořili pevné jádro téhle kapely. A oba v pražských muzikantských kruzích prosluli jako řádně rozštěkané duo, které ve skutečnosti drží pohromadě. Nikoli náhodou. Rodinný svazek byl zakalen v dětství, kdysi v padesátých „šakalích“ - letech kdesi v Dejvicích.
„Bylo to takové, jako o tom psal Petr Šabach. On je mladší než my, a tak vlastně popsal hlavně zážitky svého staršího bratra Michala, který zase býval spolužákem mého bratra,“ vzpomíná Richard Tesařík. „Bejby ze Šakalích let je postava složená ze tří skutečných kluků. A jeden z nich kdysi rozbil bráchovi hlavu kamenem. Já jsem vzal strašnej balvan, vylezl jsem na zeď a hodil jsem mu ho na záda, ani jsem se nestaral o to, co se mu stalo. Bylo to tvrdý, bez sentimentu.“
Talentovaný pan „pudovkin“
Vladimír dokázal Richarda před koncertem pořádně dopálit například tím, že zahrál něco z Mozarta nebo Beethovena. „Padla z toho na mě vždycky taková smutná nálada, a tak jsem se ohnal. Víte co, prostě mě provokoval,“ směje se starší z bratrů Tesaříkových. Vladimír však klasiku nehrál bratrovi natruc. Byla to jedna z jeho muzikantských škol, i když jeho srdce leželo v Karibiku a chvěl jím americký soul. S Mozartem a dalšími velikány trávil volné chvíle ve zkušebnách Stavovského a Národního divadla, kde s bratrem léta dělali kulisáky.
Ve třiceti se sice hlásil na lidovou konzervatoř, ale spoluautor několika hitů nebyl přijat s vysvětlením, že je „moc starý“. „Neměl klasické hudební vzdělání, byl to typický ,pudovkin‘. Měl to prostě od Boha,“ říká Ondřej Hejma, zpěvák z první sestavy Yo Yo Bandu z roku 1975. „Výbušný, temperamentní, při zkouškách nás mučil, dokud to nebylo přesně podle jeho představ. Ale jakmile vyšel na jeviště, dostal se do báječného hudebního transu. Tam byl ve svém živlu, žádný kalkul, žádná kašírka.“
Výzva osudu
Vladimír Tesařík dokázal rozdávat radost a přinášet úlevu také díky svým léčitelským schopnostem. „Nebyla to žádná duchařina. Přišlo to k němu samo, a to i když se bránil,“ vypráví Richard Tesařík. „První zkušenost udělal někdy v osmdesátých letech, a to ve velmi prozaické situaci. Stál frontu na zeleninu a pořád na něj dotíral strašně silný pocit, že žena před ním je velmi vážně nemocná. On se tuhle pro něj nepříjemnou jistotu snažil odehnat soustředěným pohledem na ohnilý celer a zvadlé mrkve. Tam si svou schopnost uvědomil.“ Naplno ji Vladimír do svého života pustil až v roce 1989. Bylo to po nehodě, kdy ho na jedné z jeho četných cyklistických vyjížděk srazil v centru Prahy autobus. Tehdy se mu ještě nic vážného nestalo. Nehodu přijal jako výzvu. Pracoval na sobě, meditoval, učil se soustředění a dařilo se mu.
Pavel Šíma, vedoucí produkce televize Prima, vzpomíná: „Před jedenácti lety jsem měl úraz na kole. Zlomená páteř, zlomená žebra, utrpěl jsem zhmožděniny mozku. Měl jsem strašné bolesti, byl jsem psychicky na dně. Lékaři mi řekli, že budu několik měsíců ležet. Spojil jsem se s Vláďou a už první terapie po telefonu zastavila nejprudší bolesti. Následovalo několik návštěv. Asi dva měsíce po úrazu jsem šel do práce a při kontrole mi doktoři řekli, že páteř je zázračně rychle srostlá. Vím, že za své zdraví vděčím právě jemu, a je tragédie, že nemohl pomoci sám sobě, právě jako tehdy pomohl mně. Moc mi bude jako člověk a kamarád chybět.“
Vladimír dokázal někdy pomoci i těm, kdo léčitelství příliš nefandí. „Jsem k tomu hodně skeptický. Ale kdysi se mi stalo, že se naše kapely potkaly na nějaké akci. Bylo to v zimě a já byl hrozně nachlazený. Měl jsem velké problémy s hlasem. Ze zoufalství mu povídám: Vláďo, udělej se mnou něco. A opravdu, za deset minut jsem pocítil velikánskou úlevu. Jenže z radosti jsem si dal dva rumy a hlas se zase o něco propadl,Ž líčí muzikant Ondřej Hejma.
Mistr svého oboru
Vladimír přes dvacet let pracoval jako kulisák a pak i jako vrátný v Národním divadle. Tam ho někteří vlídně a s úsměvem zdravili „dobrý den, mistránku“. Těžko říci, jestli ho národní umělci a zasloužilé umělkyně brali jako kolegu, ale koneckonců Vladimír Tesařík byl mistr sportu z roku 1968. Jako špičkový atlet, skokan do výšky, splnil přísné limity k získání tohoto titulu, který tehdy uděloval centrálně řízený tělovýchovný svaz. Jeho výsledky jej nominovaly i na olympiádu v Mexiku. Ve velké tlačenici se na prestižní sportovní podnik nedostal, ale často to s úsměvem a mávnutím odbýval slovy: „Aspoň se tam podíval nějaký funkcionář.“
Ostatně s funkcionáři všeho druhu vycházet neuměl a asi ani nechtěl. Jeden soused si na něj ve sportovním klubu stěžoval, že doma jen „tříská do piana“, jiní ho nutili k věcem, do kterých se mu moc nechtělo. A tak s vrcholovou atletikou skončil. Zůstal u muziky. Každý, kdo ho znal, ví, že si do ničeho moc mluvit nenechal. On i jeho bratr tuhle vlastnost určitě zdědili po tatínkovi Richardovi. Voják, který to dotáhl až k hodnosti generála, osvobozoval po boku Ludvíka Svobody Kyjev a za to si vysloužil vysoké vojenské vyznamenání Hrdina Sovětského svazu. Z okupovaného Československa uprchl poté, co v kavárně knokautoval německého důstojníka, který ho nutil pít na vítězství zbraní třetí říše.
I Vladimír Tesařík dokátzal být chlapák, ale měl také dobrácké a široké srdce. Byl to skvělý společník. Kupodivu téměř nepil, a přesto se bavil a dokázal skvěle bavit velkou společnost. Nechal tu po sobě sedmadvacetiletá dvojčata Ondřeje a Davida a ženu Ivanu. Ale i hromadu písniček. Zástupům nadšených posluchačů bezmála dvou generací bude jeho soulem a reggae poznamenaný hlas chybět. „Odchází s ním osobitost. Byl nesmírně hravý skladatel a muzikant, kterého poznáte po prvních taktech. Byl všude, ne protože chtěl být vidět, ale prostě proto, že rád hrál a měl rád hudbu,“ dodává muzikant a textař Yo Yo Bandu Ivan Hlas.
 Mezi nejpodivnější nešťastné náhody patří smrt zpěváka a léčitele Vladimíra Tesaříka z YoYo Bandu při pádu z kola v pražské Stromovce. |
