Arcelus naplňuje stereotyp typického Američana: pohledný mladík, v němž se mísí různé evropské národnosti, a selfmademan, jenž říká, že nejlepší školou je divadlo samo.
Prý máte slovanské kořeny, a dokonce pocházíte z rodu Romanovců..
Ano, a v roce 1999 jsem se vydal do Petrohradu, kde jsem přihlížel slavnostnímu pohřbu carské rodiny. V té době jsem jako mnoho mladých Američanů cestoval po Evropě, ale na své cestě jsem minul Prahu. Vždy jsem se chtěl vrátit.
Hrál jste nejen na Broadwayi, ale také v Guatemale, nyní jste ve střední Evropě. Co je zajímavější zkušenost?
Nevidím rozdíl, ať jde o New York, Prahu či Latinskou Ameriku, pokud pracujete na dobré věci. V Guatemale jsem hrál ve dvojjazyčné verzi West Side Story, kde Žraloci mluvili španělsky a Tryskáči anglicky – takhle by se to mělo inscenovat pokaždé! Zrovna tak mi přijde originální zdejší pojetí Hamleta.
Pociťoval jste někdy úskalí toho, že nemáte herecké vzdělání?
Ne. Studoval jsem politologii. Divadlo jsem dělal při škole, nikoliv však profesionálně. Po návratu z Evropy jsem se rozhodl, že půjdu za hlasem srdce, a absolvoval jsem hodiny herectví. Největší školou bylo divadlo samo: bral jsem cokoliv a postupně jsem se posunoval k lepším příležitostem. Neměl jsem nakonec čas chodit na kurzy, protože jsem byl stále na jevišti.
Dva roky jste se na trhu pohyboval bez agenta, je to vůbec možné?
Je to tvrdé. Měl jsem zaměstnání od osmi do šesti a poté šel na zkoušky, které končívaly ve dvě v noci. Místo oběda jsem obíhal konkurzy. Práce mi umožnila přežít, divadlem bych se tehdy neuživil. New York umí být drsný, musíte se vytrvale nabízet, aby si vás někdo všiml. Já jsem se přesto do úspěšného muzikálu Rent dostal vlastními silami, ovšem i díky velké dávce štěstí.
Váš příběh připomíná americký sen. Čeho ještě byste chtěl dosáhnout? Být mezinárodní hvězdou?
Láká mě film, ale to je ještě těžší, než se dostat na Broadway. Úspěch je ale relativní věc, neměří se penězi nebo slávou. Když pracujete tvrdě, zaručí vám to úspěch, ale ne pocit spokojenosti. Já jsem například šťastný člověk: jsem v Praze a hraju Hamleta. Co bych si už mohl přát?