Zářným příkladem v tomto smyslu jednoduše nepovedeného hororu budiž nový francouzský film Hranice smrti, jasná evropská odpověď na všemožné americké "legrácky" typu Hostel.
Slovo legrácka je namístě - v porovnání s krvavými orgiemi, které režisér Xavier Gens předvádí na plátně, je pokus Eli Rotha o drsný horor skutečně jen školáckou lekcí práce s latexem a umělou krví. Jenže to je tak to jediné, v čem Hranice smrti dokáže Hostel trumfnout. A to je co říct.
Trailer k filmu Hranice smrti
Zápletka filmu je jednoduchá - během politických bouří, které vypukly v Paříži po triumfu extrémní pravice ve volbách, se čtveřici mladých, promiňte, fracků podaří ukrást nějaké peníze.
S těmi se rozhodnou prchnout, jenže jejich cesta vede přes hotel na samotě, který obývá kanibalská rodinka v čele s bývalým dozorcem v koncentračním táboře.
Místo strachu jen potoky krve. Máme to zapotřebí?
Nejsou to jen Hranice smrti. Stačí ve videopůjčovně sáhnout po libovolném remaku Texaského masakru motorovou pilou, Hostelu či (zejména) třetím dílu série Saw - která se co nevidět dočká pátého pokračování. Jako by tíseň a tajemno přestalo být Pravověrní hororoví nadšenci tak mohou s lítostí v oku vzpomínat na "kousky", jako byl Scottův Vetřelec, Carpenterova Věc nebo Cravenova Noční můra v Elm Street. Nebo se pídit po atmosférických asijských hororech.
|
Hlavní úlohou hororů by mělo být diváka vyděsit nebo mu navodit pocit úzkosti. Jenže poslední dobou se zdá, že filmaři na děs zapomínají, právě na úkor nechutností co možná nejhrubšího zrna. 
atraktivní a nahrazovalo je čím dál extrémnější násilí. Nejnovější pokračování Texaského masakru s podtitulem Počátek, Hory mají oči 2, Hostel... to všechno jsou filmy točené pouze na efekt a pro radost krvežíznivcům.
Evropská a americká produkce totiž v současné době opravdu moc strachu nenabízí. Kromě nepochybných talentů, jako je třeba už zmíněný Alexandre Aja, totiž servíruje jen prefabrikované řeznické polotovary, ze kterých se sice valí krev po hektolitrech, ale požitek z nich divák má pramalý. Máme to zapotřebí?Obrazová epilepsie
Odpusťme režisérovi i autorovi fakt, že se čtveřice k uzoufání nesympatických hrdinů téměř celou dobu pokusu o přežití chová mimořádně nelogicky - to je ostatně téměř francouzská tradice, vzpomeňme na jinak solidní vyvražďovačku Noc s nabroušenou břitvou.
Budiž filmu k dobru i to, že řadu záběrů zachraňuje kamera a střih. A to nejen módním švenkováním a epileptickou prací ve střižně, ale i dobře zvolenými barevnými filtry a působivými podhledy.
Uznání si samozřejmě zaslouží i maskéři a tvůrci speciálních efektů. Hlavní hrdinka vypadá "dobře" zlitá od hlavy k patě umělou krví i prasečími výkaly, přeštíplá achilovka také budí respekt, stejně jako člověk zaživa porcovaný na cirkulárce.
Oči v sloup a dávivý reflex
Jenže - efekty můžou být sebepůsobivější, kamera seberychlejší a střih sebezběsilejší, když se vůbec nemáte důvod bát o hrdiny, necítíte tíseň a nezavíráte oči ve strachu, co zase přijde.
Mrazivé napětí - a že by se ho z míst, kde se film odehrává, tedy v polorozbořeném domě a dolech, vykřesat dalo! - je tak nahrazeno jen obracením očí v sloup, nechtěným smíchem a u slabších povah i dávivým reflexem.
Zkušenému hororovému divákovi se tak místo adrenalinu v hlavě rozlévají vzpomínky na hutnou atmosféru, s jakou se podařilo jinému francouzskému "řezníkovi" Alexandru Ajovi vyrovnat s remakem klasiky Hory mají oči, nebo na definitivní beznaděj zažitou v loňském masakru À l'intérieur.
Hranice smrti lze s čistým svědomím doporučit opravdu jen těm, kteří se vyžívají v naturalistických obrazech extrémního násilí. Nic jiného totiž Xavier Gens nenabízí. Tedy kromě, v tomto případě, promiňte podruhé, pitomého politického podtextu.
Když už chtěl Gens natočit klasickou vyvražďovačku - jako je třeba Texaský masakr motorovou pilou nebo už zmíněný Hostel - měl nechat politiku stranou a buď přidat na atmosféře, nebo zkusit film alespoň trochu obalit tím, čemu se říká nadhled. A špetka černého humoru by také neuškodila, navíc
k vyvražďovačkám tak nějak patří.
Hranice smrti (Frontiére(s))
horor/thriller, Francie/Švýcarsko 2007, režie: Xavier Gens, hrají: Karina Testa, Aurélien Wiik, Patrick Ligardes, Maud Forget
Hodnocení iDNES.cz: 30 %
