Odpovědi Eriky hníkové najdete zde |
"Setkala jsem se s mnoha třicátníky, kteří nechtějí vstoupit do manželského svazku a vyhovuje jim jejich osamocený život. Zároveň jsem byla v kontaktu s těmi, kdo hledají ten pravý protějšek přes seznamovací agentury nebo speed dating a nikoho vhodného nenacházejí. Při obhlídkách jsem narazila na vesnici Zemplínske Hámre na východním Slovensku. Je specifická svým starostou, který se snaží nejrůznějšími způsoby donutit mladší svobodné lidi v obci, aby se tak zvaně zavrabčili. Měla jsem pocit, že by právě tady mohl vzniknout zajímavý film," prozrazuje Hníková, jak se k tématu dostala.
Tři roky pak sledovala dění v obci, kde jedna generace netouží po sňatcích. Právě naopak, dává přednost samotě. "Takový film by se samozřejmě dal natočit kdekoliv jinde, v kterékoli vesnici v Evropě je situace podobná, ale Hámre jsou specifické svým aktivním starostou," podotýká režisérka s tím, že právě Jozef Gajdoš je jednou z ústředních postav dokumentu.
Starosta, generál ve výslužbě, nabádá nezadané občany ke svatbám a plození dětí. Když jeho zoufalství vyvrcholí, uspořádá seznamovací večírek. Podtitul filmu - Srdce si nedá poroučet - dává ale jasnou odpověď. "To je takový vzkaz našich hrdinů svým rodičům a starostovi, aby je nechali dýchat a žít tak, jak chtějí. Čím víc na ně budou jakkoliv tlačit, tím méně se budou chtít ženit a vdávat," vysvětluje Hníková.
Erika Hníková (1976)Česká dokumentaristka se u diváků zapsala v roce 2004 svým absolventským filmem Ženy pro měny, který byl mezi vůbec prvními českými dokumenty uveden do kinodistribuce a získal Cenu diváků na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.
Od července 2006 do září 2007 pracovala jako šéfredaktorka časopisu Nový Prostor, pravidelně přispívala do časopisu Respekt. |