Přestože název velkoformátové publikace grafickou úpravou obálky připomíná spíše reprint klasického díla, není tomu tak. A stejně tak by se mýlil ten, kdo by pod tímto názvem čekal to, co pod termínem "atlas hub" obvykle rozumíme, totiž mykologickou příručku se slovními popisy jednotlivých druhů, místy jejich výskytu a podobně.
Mnohem bližší knižní žánr, který na Historický atlas hub pasuje, je totiž umělecká monografie. Je totiž souborem části výtvarné pozůstalosti plzeňského učitele Františka Tyttla (1857 - 1943), který se malování hub věnoval většinu života a pořídil neuvěřitelných zhruba 2600 jejich obrazů. Zde otištěných 236 tabulí je tedy ani ne desetinovým zlomkem jeho díla. I tak je ale jejich vydání velmi záslužným činem a jistou splátkou dluhu jednomu z oněch neúnavných "zapadlých vlastenců", bez nichž by byla česká kultura mnohem chudší.
Historie Tyttlova díla a jeho cesty za zveřejněným je zajímavá, pohnutá a poznamenaná jeho neústupností. Tyttlovým snem bylo vydat regulérní první český atlas hub. Byl sice samoukem jak ve smyslu výtvarném, tak přírodovědném, jeho zásadním povahovým rysem ovšem byla obrovská píle a hluboký vztah k přírodě. Poprvé svoje olejomalby hub vystavoval v roce 1914 na schůzi České botanické společnosti v Praze.
O pět let později o jeho obrazy projevilo zájem Museum Království českého pro rozšíření svých botanických sbírek, Tyttl však stále neopouštěl myšlenku atlasu. Malíře podporoval v jeho záměrech i zakladatel moderní české mykologie František Smotlacha. Jednání s nakladatelem B. Kočím v roce 1922 však skončila nezdarem jednak pro Tyttlovy vysoké finanční nároky, jednak pro jeho neústupný záměr publikovat kompletní dílo, čímž by náklady na knihu vzrostly k nerealizovatelnosti.
Františka Tyttla tak v roce 1926 "předběhla" autorská dvojice K. Kavina a O. Zejbrlík se svým Atlasem hub. Tyttl své obrazy do konce života ještě několikrát vystavil, neúspěšně jednal ještě ve 30. a 40. letech s několika nakladateli, žádný však nebyl s to vyhovět autorovým vysokým požadavkům. Celý zděděný soubor obrazů v 60. letech nabídl Tyttlův syn k odkoupení Západočeskému muzeu v Plzni, to ale muselo z finančních důvodů odmítnout. V roce 1972 jej táž instituce získala jako dědictví po Františku Tyttlovi jr.
Prostřednictvím Historického atlasu hub se tedy široká veřejnost má možnost seznámit s Tyttlovým dílem poprvé. Kniha je vypravena na vysoké polygrafické úrovni a obsahově zajímavě. Její většinu samozřejmě tvoří reprodukce obrazů, jimiž spíše než pro poučení lze listovat pro radost - mimo jiné i z důvodu působení nedefinovatelného odéru starých časů, který zavane z každé staré knihy, ať už je nám její obsah blízký či nikoli.
Textová část podává stručný výklad historie a kontextu Tyttlova díla, pečlivě rozepsané biografické kalendárium, dnešní pohled na jeho obrazy očima současné výtvarnice A. Magdaleny Chumchalové a mykologa Františka Kotlaby. Ten je z celkem pochopitelných důvodů k Tyttlovi poněkud kritičtější; dnešní úroveň mykologického bádání a jejího zpřístupňování veřejnosti je samozřejmě na nesrovnatelně vyšší úrovni než před téměř sto lety, kdy většina Tyttlova díla vznikla. Na až svátečním pocitu, který má čtenář při listování touto z estetického hlediska krásnou knihou to ale nic nemění.
Historický atlas hub - Obrazy Františka Tyttla
K vydání připravily Jaroslava Nesvadbová a Sylvie Pecháčková
vyd. Academia, 42 stran textu a 236 stran obrazové přílohy
