RECENZE: Pěvecký objev rozpoutal orkán a rázně míří mezi hvězdy

Nejednu operní hvězdu doprovázel na pódiu i ve studiu orchestr PKF – Prague Philharmonia, u jehož zrodu kdysi stál Jiří Bělohlávek. A těleso je stále právem žádané, jak dokazuje debutové album amerického tenoristy Bryana Hymela Héroique.

Americký tenorista Bryan Hymel vydal debutové album Héroique | foto: Profimedia.cz

Vzniklo loni v pražském Obecním domě pod taktovkou nového šéfdirigenta Emmanuela Villauma pro label Warner Classics. Na nahrávce se podílel i Český filharmonický sbor Brno, který své pověsti rovněž nezůstal nic dlužen.

Na Hymela si možná vzpomenou diváci kinopřenosů z Metropolitní opery, kde před dvěma lety ztvárnil náročnou roli Aenease v Berliozových Trójanech. Světem opery se rozlétla zvěst o senzaci. Pro první CD si vybral árie francouzských autorů či psané pro Paříž italskými skladateli.

Začíná orkánem. Švýcarský horal Arnold z Rossiniho Viléma Tella nejprve vzpomíná na mrtvého otce a poté volá do boje za osvobození vězněného titulního hrdiny. To se přirozeně neobejde bez spršky vysokých tónů včetně céček. Hymel je vypaluje jakoby nic. Následují árie od Berlioze, Verdiho, Gounoda, Meyerbeera, ale též rarity neznámých autorů.

Héroique

75 %

Bryan Hymel

Hymel není ve zpěvu lehkonohý tanečník a akrobat jako třeba Juan Diego Flórez. Jeho „kroky“ jsou ráznější, ale přesto pružné, takže dokáže vyskočit do tenorové stratosféry. Céček na albu vytáhne na dvě desítky, ale snaží se, aby jeho zpěv nestál jen na nich, aby jemnějšími prostředky sdělil i obsah. Nicméně z jeho projevu srší především energie a svěžest mládí. Hymelovi je 35 let. Pokud na tom za deset let bude stejně dobře nebo ještě lépe, zvěsti nelhaly.