Ale jen sklony; srdceryvnost, jíž příběh o "náhradníkovi" za mrtvého syna hrozil, jako by ukočírovala vyváženost ženského a mužského principu za kamerou i před ní.
Nevšední scénář Hany Cielové s poetickými indiánskými prvky vybalancoval režisér Zdeněk Zelenka na tenké hraně okamžiku, kdy slzy ještě nemají pachuť citového vydírání. A totéž platí o hercích.
Úvod sice brzdila vzorná rodinná idyla včetně dlouhé komunikace se synem v Kanadě a Havlové v roli matky příliš nesedl utrápený neklid z pouhé předtuchy, ale úder, jenž hrdinku zasáhne, sehrála přesně: jako by rázem beze slova zestárla o deset let.
Zvládla i hysterii - od sebetrýzně k tváři zošklivělé výčitkami. A její výbuchy vyrovnával Viktor Preiss svým nenápadně nedostižným způsobem, za nějž už podruhé v úloze otce - po Anglických jahodách - dobyl herecký trůn.
Díky Kanadské noci se však do paměti zapíší i dvě novější jména: výrazově ryzí představitel "náhradního" syna Filip Cíl a kameraman Hlídače č. 47 Karel Fairaisl, jenž třeba autonehodu v noční rezervaci natočil tak čistě a nasvítil tak snově, jako by nebyla "pouze" pro televizi.
Hodnocení: 70 %
