"Něco tam, Vojto, zkus a uvidíme," řekne dabérovi do sluchátek. Rozsvítí se červené světlo, zvukař i režisér v místnosti režie zpozorní a upřou oči každý na svou obrazovku. Za velkým sklem je zvukotěsné studio, kde v tuto chvíli sedí s další obrazovkou a dialogovou listinou před sebou a sluchátky na uších čtrnáctiletý Vojta Kotek a dává Harrymu Potterovi český hlas.
Dabing je drahý
Česká dabingová škola je pořád ještě pojem. Přesto je filmový dabing v současné době spíše výjimkou a většina cizích snímků se v našich kinech promítá s titulky.
"Namluvit film do češtiny je totiž poměrně nákladná záležitost, stojí to kolem milionu korun," vysvětluje Petr Sitár, šéf studia LS Productions, kde český dabing Harryho Pottera vzniká. "Aby se to distributorovi vyplatilo, musí na něj do kin přijít aspoň o dvacet tisíc lidí víc než na film s titulky."
U Harryho Pottera, u kterého jeho tvůrci mysleli především na děti kolem deseti let, je český dabing nezbytný. Navíc čísla návštěvnosti tohoto filmu v Británii a ve Spojených státech jsou natolik ohromující (v USA například za první víkend vydělal v přepočtu 3,7 miliardy korun), že ani u nás nemusí být o diváky strach. Ale u podobného filmu, Pána prstenů na motivy Tolkienovy ságy, dal distributor na poslední chvíli přednost levnějším titulkům.
"Naše studio udělá deset, maximálně patnáct dabovaných filmů ročně. Těch s titulky pošleme do kin asi šedesát," říká Petr Sitár. Na otázku, jestli ještě vůbec existuje česká dabingová škola, odpovídá jednoznačně: "Ano."
U nás totiž dabing dělají renomovaní herci, v jiných zemích je dabér úplně jiná profese. Například ani ve Francii, která je úrovní svého dabingu proslulá, to nedělají známí herci. Ale ani u nás nedabují všichni – někteří to neumějí, jiní nechtějí. Odhaduje se, že těch, kteří umějí namlouvat cizí herce, jsou asi tři stovky.
Prosím přestávku!
Jiří Zavřel má s postavou kouzelnického hajného Hagrida společný plnovous, i když ne tak bujný. Jeho chrčivý hluboký hlas burácí z reproduktorů v režii přesně podle synopse, když tu se najednou ozve: "Mohli bychom si dát přestávku? Cítím únavu materiálu..."
"Když herec přestává říkat ř, š a č, je nutné dát si přestávku," vysvětluje napůl omluvně v místnosti před studiem. Kdyby z ní nevedlo velké okno do režie s mixážním pultem, vypadalo by to tu jako v útulné kuchyni. Na lince vždycky stojí plný kávovar a na dlouhém stole je připraveno občerstvení. Málokdo tu však tráví víc času. Cigareta, káva a zase rychle sluchátka na uši.
Přesto tu nevládne nijak hektická atmosféra, všudypřítomná pohoda je téměř rodinná. Je to i tím, že dabing je velmi komorní záležitost. Ve studiu je kromě zvukaře a režiséra vždy jen jeden herec, který v jednom zátahu namluví všechny repliky své postavy, byť mu v dialogu nikdo neodpovídá.
Pracuje se s kopií, která má v záhlaví časový kód. Podle toho se všichni orientují. Dabér musí začít a skončit přesně v těch kódech, kdy začne a skončí mluvit herec na plátně. V práci mu pomáhá dialogový list, kde má u každé repliky napsaný i příslušný časový kód.
"Nejlepší je, když je ten na plátně zády a ještě vousatý," komentuje to režisér.
"Při tomto způsobu práce není možné, aby pracovalo víc herců naráz," vysvětluje zvukař Martin Jílek. "Vlastně už při samotné práci provádíme průběžný střih, kdy můžeme českou větu mírně posunout, pokud třeba herec začne později. Kdyby jich bylo víc, už bychom to nezvládali. Při postprodukční práci však všechno ještě kontrolujeme a znovu nasazujeme větu po větě."
Nejdůležitější pomocník je tužka
Jiří Zavřel ještě bojuje s posledními Hagridovými replikami a do studia přichází Jana Drbohlavová. Začíná až za půl hodiny, ale má takzvaný přednástup. "Co je přednástup? Dát si kafe, podškrtat roli, rozdýchat se, splynout se studiem," vypočítává s nadsázkou Petr Sitár.
Znamená to také, že herec, který obvykle neměl možnost vidět celý film, se dozví o tom, jaká je jeho postava. Jana Drbohlavová se například o své profesorce McGonagallové dozví, že je to velmi přísná a komisní učitelka, která se však dokáže projevit i velmi lidsky.
Herečka usedá do studia. Při prvních replikách se pozná, zda mluví dabér rychleji nebo pomaleji, než předpokládal autor úpravy, v tomto případě režisér Petr Sitár. Pro někoho je potřeba věty natahovat, pro jiného naopak krátit. Největším problémem při dabování anglicky mluvených filmů do češtiny je naše skloňování jmen a přechylování ženských jmen. Do originálu se totiž musí český herec trefit se slovem delším o slabiku i víc.
"Výslovnost je dalším problémem," říká Petr Sitár. "Řešili jsme kupříkladu problém, jestli budeme hlavnímu hrdinovi říkat Harry nebo Herry. V angličtině je možné obojí a obě varianty se v originále vyskytují." Celý problém konzultovali s nakladatelstvím Albatros, které nedávno vydalo první díl Harryho Pottera na kazetách, a rozhodli se pro Herry. V Česku je to obvyklejší. Stejné to bylo se skloňováním Pottere - Pottře.
Na posledních úpravách se režisér s hercem domlouvá přímo při práci. Škrtání a výměna slov je častá. Jana Drbohlavová přichází s vlastními návrhy a tužky se po papíře jen míhají. K nejobvyklejším pokynům, které se ozývají z režie, patří: "Byla jste krátká, trochu to natáhněte," či "Řekněte to víc do prostoru, prosím. Stojí ve velké hale." Kromě toho, aby české věty seděly přesně místo anglických, totiž režisér hlídá i to, aby měly správný výraz, laicky řečeno, aby byly dobře zahrané.
Pár čísel
Na českém dabingu Harryho Pottera se podílí jedenatřicet herců. "U tak velkého projektu je zásada, že každý zapamatovatelný obličej na plátně má vlastní hlas. Není možné to udělat s pěti herci," vysvětluje režisér. Kromě nich má k dispozici ještě dalších sedm pro malé role a pět herců na sbory.
Ještě než však může přijít první herec do studia, trvá práce na českém znění filmu už pár měsíců. Překladatel Pavel Medek, který je společně se svým bratrem Vladimírem podepsán i pod knižní verzí, pracoval na překladu filmu asi měsíc. Mezitím se vybírali představitelé hlavních rolí, které musela schválit zahraniční produkce filmu. Na úpravě dialogů pracoval Petr Sitár asi dva týdny.
Samo natáčení je velmi důkladné a trvá skoro dva týdny. Přestože se stříhá průběžně, zabere konečný střih další tři až čtyři dny. Tím práce dabingového studia končí, protože konečný mix s hudbou a zvuky se tentokrát dělá v Londýně.
S dětmi je to těžké
Harry Potter je specifický tím, že v něm hraje dost dětí. Představitelé ústřední trojice, Harry a jeho kamarádi Ron a Hermiona, téměř nezmizí z plátna. "S dětmi se pracuje velmi těžko," přiznává režisér Sitár. "Některé jsou nesoustředěné a ve studiu řádí, jiné dá zase práci rozvázat, dostat je do takové pohody, aby z nich něco vypadlo."
Dětským dabérům také většinou není možné dávat stejné pokyny jako dospělým profesionálním hercům. "Točí se proto ani ne po větách, ale po slovíčkách."
Výjimkou je čtrnáctiletý Vojtěch Kotek, který v současné době patří k největším dětským dabérským hvězdám u nás. "Vojta je dabingové dítě, je na úrovni profesionálních herců," říká o něm Petr Sitár.
Vojta Kotek také na jeho pokyny reaguje jako chladnokrevný profesionál. "Byl jsi dlouhý, tu větu zkrátíme," upozorňuje ho do sluchátek režisér. "Já to tam vervu," ozývá se reproduktor ze studia. A opravdu, na další pokus je to perfektní. "S dětskými dabéry je ten problém, že v okamžiku, kdy se to naučí, začnou mutovat a jsou pak nepoužitelní," upozorňuje zvukař Martin Jílek. "Taky se často stává, že s věkem začínají přicházet o svou původní spontánnost a přirozenost."
Vojta utopený ve studiu tak, že skoro není vidět, však plní režisérovy pokyny jasně a rychle. Na požádání dokáže změnit výraz, přidat na hlase a režisér si pochvaluje, že je s ním radost pracovat. "Vojta má mnoho společného s filmovým představitelem Harryho Danielem Radcliffem, směje se Sitár. "Nejenže jsou oba podobné typy, ale ani jeden z nich nepropadl potteromanii. Vojta dostal za domácí úkol si knížku přečíst, ale prý dočetl jen na stranu padesát. Nevypadal, že by ho to bavilo."
Naštěstí pro Joanne Rowlingovou i pro tvůrce filmu propadlo knižnímu Harrymu Potterovi asi sto milionů dětí na celém světě. Při dosavadním úspěchu filmové podoby jich bude jistě ještě přibývat. "A nemohl bych taky říct wow?" navrhuje Vojta, pro kterého se tohle anglické citoslovce stalo běžnou součástí mluvy. "No, to ne, zkus to jinak," brání se režisér.
Nakonec ze sebe Vojta vypraví něco jako jéje a kupodivu to přesně sedí do otevřených úst malého Angličana. "Jako vždy perfektní," ozve se mu ve sluchátkách.
|
Slovníček |
|
Kód - časový kód na filmové kopii, který udává začátek i konec repliky |
 Obálka druhé knihy o čaroději Harrym Potterovi, jehož příběhy jsou knižním hitem na obou stranách Atlantiku. |
 Hlavním hrdinou nočního čtení v čerčanské knihovně bude Harry Potter. |
 Harry Potter. Fotografie z filmu. |
 Plakát filmu Harry Potter. |
 Harry Potter a Vězeň z Azkabanu |
 Obrazovka s časovým kódem, dialogová listina a vlastní hlas - nic víc herec ve studiu už nepotřebuje. |
 Režisér Petr Sitár (vlevo) a zvukař Martin Jílek hlídají každé slovo. |
