Polský výtvarník Pawel Althamer chtěl původně lidi takto oblažovat tři týdny - po tuto dobu bude v Galerii Václava Špály na Národní třídě trvat akce s názvem V Praze, v níž kromě Althamera exhibují ještě Slovák Roman Ondák a Christoph Büchel ze Švýcarska. Magistrát však hlasitou reprodukci povolil pouze na dobu vernisáže; po zbytek výstavy se harmonikářův hlas a nástroj bude rozléhat jen v galerii a těsném okolí.
Muže s černými brýlemi lze alespoň pozorovat z železného balkonku, který pro tuto příležitost vyrostl v druhém patře Špálovky. Stačí zaplatit vstupné u malého chlapce u stolku v přízemí. Proti jiným výstavám je poloviční, platit se však musí ještě jednou: v prvním patře u úplně stejného stolku, u kterého sedí pán obdobných rysů, jaké má chlapec o patro níž. Prodavač lístků se jmenuje Šavrda, je trvalým „inventářem“ galerie a hošík Honza je jeho vnuk.
Tenhle - pravda dosti zasvěcenecký - vtip vymyslel Roman Ondák. A doplnil ho o jeden podobný: balkonek nechal „střežit“ miminem a jeho maminkou. Šestnáctiměsíční Jonáš se bude v galerii každý den zhruba půl hodiny učit chodit, což návštěvníci mohou sledovat v „přímém přenosu“. Malý problém je v tom, že když Ondák akci domlouval s jeho otcem, nakladatelem Viktorem Stoilovem, chodit ještě skutečně neuměl. Při vernisáži už mu to šlo obstojně.
Když kurátor výstavy Dušan Brozman zval na výstavu Švýcara Büchela, výše popsané projekty už byly hotové. Takže Büchelovi nezbylo než přijít s něčím obdobným. Plánoval před galerii zaparkovat policejní auto se zapnutým majákem a spícím řidičem, ale nakonec realizoval méně nápadný koncept. Šéfa Špálovky Jaroslava Krbůška přemluvil, aby mu na cédéčko v pěti minutách vypověděl, co si o podobných výstavách myslí. Pokud možno hodně peprně. Stalo se, a zpoza zavřených dveří jedné místnosti zní láteření vskutku pro otrlé.
Servítky si ostatně neberou ani kolemjdoucí, kteří podobným projevům současného umění nemohou přijít na chuť. Jedna šedesátnice ještě před vernisáží přinutila magistrátní úředníky, aby zkontrolovali, jestli hlasité harmonikářovy písně chodce nepobuřují. Další zastánce pořádku chtěl dráty k reproduktorům rovnou přestřihnout. Míru vlastní tolerance si v galerii - kromě zvuků a onoho batolete pro někoho možná až drze prázdné - každý může ověřit do 28. dubna.
 Z harmonikáře galerijní hvězdou. |
 Z harmonikáře galerijní hvězdou. |
