Jen zpola ukojená jsem si dopisovala s divadelním i filmovým hercem, s rádiovým i charitativním moderátorem s charismatickým operátorem, s básníkem a zpěvákem, s Tomášem Hanákem (45).
1. Základní dotazy (jsou ve všech rozhovorech - vždy nezávadné až zdvořilostní)
Ester Kočičková: Zasáhly vás osobně letošní povodně?
Tomáš Hanák: A jak! Muselo to být strašné takové vody! Když nám o té tragédii poprvé řekl barman v tuniské Tabarce, úplně jsme z toho měli trochu pokažený večer. Pak jsme si ale s přáteli řekli, že život jde dál, a k ránu, už pěkně rozjetí, jsme dali dýdžejovi deset dolarů, aby pustil Princovu Purple Rain.
EK: Jaký názor máte na charitativní akce? Jaké s nimi máte zkušenosti?
TH: Jen dobré! A je jen dobré, že každý, kdo něco znamená, už dobře ví, že neuspořádá-li nějakou charitativní akci ještě dnes, uspořádá ji hned zítra někdo jiný a taková chyba se samozřejmě rovná společenské sebevraždě! Problém je, že živelních pohrom a závažných onemocnění je méně než VIP, což ve výsledku často přináší až určité závody, jakási mistrovství ČR v charitě, kdy je třeba stále zvyšovat atraktivitu jednotlivých podujetí do té míry, že náklady na jejich uspořádání mnohdy převýší výsledný výtěžek, čímž vzniká škoda, což je škoda. Ale zase se můžeme ještě častěji setkávat s oblíbenými zpěváky a jejich hluboce prožitými písněmi z kvalitního playbacku, vychutnávat si teplá a vlhká osobní vyznání předních herců ano, díky bohu za pohromy!
EK: Co právě připravujete? Chystáte svým příznivcům nějaké překvapení?
TH: Je toho moc. Spousta. Desítky plánů, záměrů, projektů, ve všech oborech! Ale víc vám už opravdu neprozradím vždyť jaké by to pak bylo překvapení?
EK: Jak snášíte popularitu?
TH: Dobrá otázka, děkuji vám za ni. Asi takhle podívejte: každý, kdo říká, že mu popularita vadí, ten lže. Ale já, věřte mi, já popularitu opravdu nemám rád. Bytostně. Vždyť co je to vlastně popularita? A zasloužím si ji vůbec? Právě takové otázky si během stovek autogramiád a návštěvních hodin u mne doma často kladu.
EK: Jak jinak trávíte volný čas?
TH: Docela obyčejně, až prostě: ráno, od 11.00, plívám zahrádku, někdy přidám i orání. Od 12.00 je pití melty z oprýskaného hrnečku, pak jdu na dračku peří z husí... To už ale většinou fotografům a televizním štábům stačí, takže když jsou konečně pryč, vykoupu se, převléknu, v hotelu oběd a pak už honem, honem do divadla! Protože to je svět, který miluji! Vlastně ani nevím proč, ale nejspíš pro..., jak to jenom vyjádřit...
EK: Snad pro tu nezaměnitelnou vůni hereckých šminek, šaten, opon, prken?
TH: Hm, ano, ale příště, když dovolíte, bych to možná řekl raději sám a lépe, ano?
EK: Promiňte. Říkáte, že milujete divadlo přijal byste účinkování v televizní reklamě?
TH: Byste? Ale vždyť já už jsem vytvořil v reklamách desítky hlavních rolí! Ale na rozdíl od jiných umělců" se za to nestydím možná i proto, že mi nikdy, nikdy nešlo o peníze. Vždycky jsem jenom chtěl pomoci konkrétnímu produktu na jeho strastiplné pouti k zákazníkovi. Na druhu zboží nezáleží: třeba Ken i ten je přece třeba, ne? Třeba pro malé klučiny, jako krásný plastový předobraz muže-ochránce, vždy upraveného otce, zábavného společníka s realisticky ohýbacíma rukama i nohama. Či čistič záchodových mís proč ne, proboha? Já, být hajzl, také chci být sněhobíle čistý, bez všech těch zahnědlých šmouh a prskanců. A zbraně zase pomáhají zajišťovat světu mír, ne? Takže já se nejprve ptám na co", pak teprve za co". A, jestli si dobře vzpomínám, mnoho reklam jsem dělal úplně zadarmo a na několik jsem dokonce doplatil.
EK: Jak jste spokojen s politickou situací v naší zemi? Nepřemýšlíte o vstupu do politiky?
TH: Pššt! To je právě jedno z těch překvapení! Dobrá ano, přemýšlím. Vy byste snad nepřemýšlela, kdyby vás celé vaše okolí přemlouvalo, prosilo? Asi opravdu přišel čas, abych do toho šlápl" i já. Prozradím tolik: pokud dobře dopadnou jednání mého agenta s Chemopetrolem a Tankoexportem, budu kandidovat jako nezávislý.
2. Rozšiřující dotazy (směřují k intimním oblastem života celebrity)
EK: Co pro vás znamená vaše rodina?
TH: Všechno. Vlastně víc než všechno! Je to můj přístav, kde se vždycky mohu vyspat, vyventilovat všechny stresy či mrzutosti plynoucí třeba z nelichotivé recenze či kritiky mé osoby obvykle samozřejmě z pera nějakého zatrpklého, zneuznaného pisálka. Samozřejmě se snažím, abych své rodině nezevšedněl ale když už za ní jednou za čas jedu, nikdy neopomenu koupit každému u pumpy nějakou malou, milou pozornost.
EK: Jak vaše paní snáší vaši popularitu? Nežárlí? A co vůbec dělá?
TH: Má ohromně zajímavou práci. Bohužel si teď zrovna nevybavuji, v jakém oboru. A zda žárlí? Proč? Má žena je velmi tolerantní, moudrá, je doslova mou životní výhrou. A chápe, že pokud třeba v nějakém filmovém projektu hraji s atraktivní herečkou, nebudu asi jen kvůli snubnímu prstenu riskovat zdar výsledného díla, ale budu se naopak snažit poznat svou filmovou partnerku co nejdůvěrněji, doslova do ní proniknout. To ale samozřejmě musí skončit s poslední klapkou! Nebo, výjimečně, s premiérou filmu, nejdéle však do začátku dalšího natáčení, eventuálně manželství.
EK: Kolik máte dětí? Kolik času jim věnujete, že kvůli tomu nechodíte na rozhovory?
TH: Mám dvě. Dvě roztomilá děvčátka! A jsou pro mě opravdu vším. Každý, kdo to zažil, potvrdí, že lásce otce k dcerám se nic nevyrovná!
EK: Ale minulý rok jste řekl, tuším pro Květy, že máte ještě syna!
TH: Syn? Aha, můj syn, vidíte... Jistě, no, to je, ten je pro mě už úplně vším! Syn, to se ví, to je pro každého chlapa něco naprosto výjimečného!
EK: A spíte v pyžamu, v trenýrkách, nebo jen tak? Nebo snad ve slipech?
TH: Poslyšte, tohle snad měl být profesní rozhovor, takové veselé i vážné povídání o poslání umělce, ne? Ale budiž: ano, spím v pyžamu. A dost o tom! Pod ním sice občas mívám slipy, ale víc už vám vážně neřeknu, protože tam, pod slipy, už spávám opravdu jen tak a to už se příliš dotýká mého soukromí, kam já zásadně nikoho nepouštím, promiňte. Dělá vám dobře, takhle mě před čtenáři obnažovat?
EK: Ano, mně to dělá moc dobře. Čtenáře bych k tomu ani nepotřebovala. Ale ty by jistě zajímalo, jaký názor máte na homosexualitu a pedofilii v řadách církevních hodnostářů?
TH: Já se rozhodně necítím povolán dávat rozhřešení okutněným volnomyšlenkářům, ale vnímám to tak, že pokud církev patří k životu, pak k církvi patří i vše, co nám život nabízí svou přebohatou náručí.
3. Investigativní dotazy (mají cíleně vyvolávat konfliktní atmosféru)
EK: Býváte označován jako mistr parodie. Je něco nebo někdo, co nebo koho byste zparodovat nedokázal?
TH: Nevím, opravdu nevím, ale asi sebe. Ten, kdo paroduje, by totiž vždycky měl být lepší než parodovaný.
EK: Na řadu lidí, kteří vás neznají osobně, působíte arogantně. Jste arogantní?
TH: Já? Působím snad na vás tak? Ne, opravdu ne koneckonců, to vám potvrdí každý z mého okolí včetně mých dvou roztomilých pitbulů. Ale pokud si nějaký závistivý, zamindrákovaný kretén myslí opak, pak si zaslouží jediné pořádně nakopat do zadku! Okovanou botou!
EK: Šéfredaktor časopisu Nový prostor, pan Golgo, o vás v jedné televizní talk show řekl, že se o vás říká, že za padesát tisíc uděláte všechno. Co všechno by to bylo?
TH: Golgo? Zřejmě Rom, že?
EK: Ne, Brazilec! Fabiano Golgo...
TH: No, takže Rom. Nu, nejprve bych mu asi nakopal to ovšem zcela zadarmo! Ale mám-li být konkrétní... hm, za padesát litrů, no, vlastně, to už bych se možná nechal nakopat i já, třeba od Izera, v nějaké zábavě" ale muselo by to být vkusné a nanejvýš tak jeden, dva kopance. Pokud by to neběželo v prime-timu, tak možná i tři. Za pade? No, možná někde na billboardu doporučit odborníky z AAA? Ale rozhodně bych nemoderoval třeba předvolební mítink komunistů! Těm nikdy! To by museli přihodit tak desítku navrch.
EK: Co si vlastně myslíte o novinových rozhovorech s celebritami? Mohou v něčem pomoci?
TH: Například rozhovor se strojním zámečníkem, který si v garáži podomácku sestrojil z cisterny fekální Pragy V3S ponorku, naučil se anglicky, obeplul a podeplul svět, zachránil nejméně tři tonoucí černé uprchlíky, zakotvil a poté se oženil v Mosambiku a ponorku předělal na bunkr s lukostřílnami proti nájezdům evropských a japonských turistů to opravdu není nijak vzrušující. Věřte mi: čtenáře naštěstí mnohem více zajímá, jak žiji já, co jím, v čem a s kým spím. My jsme ti úspěšní. To my přece dáváme obyčejným lidem možnost alespoň snít o jiném, nevšedním, vzrušujícím životě! Ano, rozhovorů s námi vážně není nikdy dost. A já proto odpouštím i jedné mladé adeptce novinářského řemesla, která ač jsem jí opakovaně a zcela jasně řekl ne otiskla rozhovor se mnou v příloze jednoho velkého celostátního listu. Promiň, Markéto, jednala jsi správně myslelas totiž na čtenáře! A tak to má být.
4. Závěrečný dotaz - výzva
EK: Chtěl byste čtenářům na závěr něco vzkázat? Možná máte po ruce nějakou vaši veršovánku, při níž nás, jak jsme u vás zvyklí, přinejmenším trochu zamrazí!
TH: Veršovánku ne, spíš poezii, třeba:
Šoubyz
By's nezůstal jen obyčejný sliz?
By's šoubyzu smetanu fakt slíz´
a jistý's tedy měl i doživotní liz,
za ženu miss a prohnuté stoly?
Kolix dal rozhovorů? 100-li? Pak zatím, želbohu, zadex jen holý...
5. Poděkování, rozloučení (slušný dotazovatel alespoň poděkuje)
EK: Děkuji vám za rozhovor a na čtenou!!!
|
JAK SE DĚLÁ STRUKTUROVANÝ ROZHOVOR S CELEBRITOU |
|
Rozhovory s celebrity (m., 1. mn. -y; věhlasná, vážená osobnost) se staly nedílnou součástí našeho běžného života. Jako jsme se naučili dýchat, zvykli jsme si též čítat, slýchat a vídat nejžádanější z nejznámějších, kterak hovoří nebo píší o nejlepších partách, učitelích, partnerech, receptech, projektech, objektech i o sobě samých. A protože i my sami často vedeme dlouhé rozpravy, nemůžeme se ubránit porovnávání: Je můj život lepší, či horší než život Karla Gotta, a proč!? Co je to, co nemám já, ale má to Helena Vondráčková !? Ztloustl Vítězslav Jandák také jen proto, že přespříliš jedl? |
