Zní to groteskně a tísnivě zároveň. "Až najedete na Klemu, ať vám nezakryje Slánského. A pamatujte si, kdo šel ke stolu za Zápotockým," udílí režisér Robert Sedláček pokyny. Načež kamera krouží kolem spolu, za nímž sedí Klement Gottwald, Rudolf Slánský, Václav Kopecký, Antonín Zápotocký. Neboli herci Jiří Vyorálek, David Novotný, Jan Budař, Jaromír Dulava.
"Chybí ministr Čepička alias Radek Holub a moskevský poradce Zorin v podání ruského pěvce, oba mají představení. To jsou potíže natáčení v divadelní sezoně," podotkne režisér televizní série České století, již psal s Pavlem Kosatíkem. Právě se točí epizoda z února 1948 Všechnu moc lidu Stalinovi.
"Na Slovensku už je hotovo, Husák to vzal silou, tady se ještě hraje o moc," zasvětí aktéry a vyloží jim, proč v textu zní i hrubý vtip o sexu manželů Benešových – zrovnoprávní prý venkovany s mocnými. "Co s Benešem, Klemo? – Chce být Masaryk, ale je to Beneš. – Máslo. – Tvaroh." Do analýzy prezidenta poví Zápotocký: "Nedá si někdo páreček? Já bych si nožku dal."
Slánský a Gottwald ve filmu
Natočeno; Vyorálek se jde učit další rozsáhlý "Klemův" text. A Novotný se zasměje: "To je skok, od čutálisty z Okresního přeboru ke Slánskému!" Ale vzápětí zvážní. "Už dokument, který jsem viděl v rámci příprav, mě zase děsivě naštval. Kvůli nim se pořád hrabeme z průšvihu a kdo ví, jestli se z něj vyhrabeme, než se sežereme zaživa," viní únorové pučisty.
Jak vidí Slánského, jehož pak sami pověsili? "Kovaný komunista, ale něco schovával, i zrzavé vlasy si barvil načerno. Jeho ambice jsem nerozluštil, třeba mu vyhovovalo být aktivní dvojka po Klemovi. Ale nikdo z nich není bodrý tatík, připomínají mafiány v plném nasazení. S ničím se nemažou, vědí, že se upatlají od krve a je jim to fuk. Buranský tón cítíte, jen když dojde na párky," míní Novotný, který nepříjemnou ozvěnu procesů 50. let zažívá dvojmo: s filmem o Janu Palachovi Hořící keř zároveň točil v pankrácké věznici.
Budař hraje Kopeckého. "Hlásil se k rodu loutkáře Matěje Kopeckého, choval se jako lidový bavič, navenek veselý, ale o to zákeřnější. Uměl využít svůj vztah k Stalinovi, jehož se všichni báli. Říkali mu Vašek šašek, ale podcenili ho," míní Budař. Také na něj tíha látky doléhá. "Texty nahánějí děs a vážností svádějí k touze začít se smát – čemukoli. Už se nám to stalo, nejde to zastavit, ale jsou to nejhezčí záchvaty smíchu, které osvobozují."
Sedláček založil rekonstrukci zlomových dní na přímé řeči postav. "Žádný lunapark, žádná podívaná na tisíc dělníků s flintami, nýbrž studie dvou týmů. Kdepak lidoví strejci, komunisti jsou gangsteři, cynická smečka, která si jde pro moc. A proti ní stojí bezradnost demokratických ministrů, žižkovských gentlemanů vysílených právě demokracií, kteří už jen vzpomínají na staré zlaté časy."
Kvůli studii Gottwalda a jeho vztahu prvorepublikového politika k Benešovi zpovídal režisér dokonce Miloslava Ransdorfa. Měli tehdy všichni strach? "To je ta otázka! Já to režíruji tak, že všichni komunisti jsou podělaní strachy a demokrati jako náměsíční. Nemají záchytný bod ani program, jen pocit viny a vědomí, že svině vítězí, ale pravda je možná na straně sviní. Protože kdo ztratil víru, nevyhrává," líčí Sedláček svůj televizní výlet do dějin.
