GLOSÁŘ: Eddie Stoilow jsou nevýrazní, Elis z Ostravy má silný hlas

Pražská skupina vydala novou desku s velkými ambicemi a tanečním zvukem, ale s nevýraznými písničkami. Devatenáctiletá Elis předvedla na debutu silný hlas i nápady, ale musí si ujasnit, co a jak chce do budoucna dělat.

Eddie Stoilow | foto: www.eddiestoilow.com

Sorry!

50 %

Interpret: Eddie Stoilow

Vydavatel: Warner Music

Cena: 299 Kč

S určitou pompou podepsali Eddie Stoilow jako první smlouvu s novým tuzemským zastoupením Warner Music a krátce nato vydali desku, která měla být jejich krokem k současnějšímu pojetí popu. Alespoň z prvního singlu Take It jsou takové ambice hodně patrné.

Obal desky Sorry!

Lámaný taneční rytmus a stavba písničky připomíná třeba britského Exampla. Jenže i tady Eddie Stoilow narážejí na to, co jejich kapelu provází od začátku - nedostatek charizmatu, kterým by dokázali odlišit sami sebe, ale i jednotlivé písničky navzájem. Typická "historka z poslechu" jejich cédéčka přichází mezi druhou a třetí skladbou. Konec jedné a začátek druhé se skoro nedá postřehnout - protože zní stejně včetně nápěvu.

Eddie Stoilow se povedlo slušně zvládnout formu, jejich písničky netrhají uši, ale zároveň jim chybí obsah a nezaujmou. Podtrhuje to repetetivní a bezbarvý výraz zpěváka Honzy Žampy a nepomáhají ani anglické texty. Když dokola opakuje anglické bleed (krvácet) a zní to jako české blít, je to skoro jako parodie. Stejně jako příšerný Orionův rap ve starší skladbě Movember Love.

I když se vydali zajímavým směrem, nadále platí, že spíš než svou hudbou zaujmou Eddie Stoilow tím, že s nimi občas bubnuje Petr Čech a po ramenou je plácá Bob Klepl. Sorry!

Shubidu

60 %

Autor: Elis

Vydavatel: Petarda Production

Cena: 199 Kč

Tento rok je v tuzemské populární hudbě poměrně bohatý na nové a zajímavé hlasy mladých zpěvaček. Patří mezi ně i ostravská devatenáctiletá studentka Eliška Mrázová, která vystupuje pod uměleckým jménem Elis.

Svoje debutové album nazvala podle singlu Shubidu, v němž se jí povedlo navázat na populární vlnu elektroswingu. Na zbytku desky už tak vyhraněná není, zkouší baladu, reggae i latinu a v celku platí, že spíš než dojáky jejímu hlasu svědčí svižné písničky, ve kterých vynikne zajímavá energie, kterou v něm má.

Obal desky Shubidu

Zatímco o její hudebnosti nemůže být sporu, i u ní jsou problém anglické texty, které tahají za uši. Ale je to pořád lepší, než když se pustí do češtiny v písni Poslední psaní, kde se ještě před chvílí rozjuchaná holka vžívá do studenta, který píše mamince básničku z koncentračního tábora. Kvalitativně je album Elis hodně roztříštěné a nevyvážené, ale je z něj slyšet, že potenciál do budoucna v hlase i ve skládání má.