V pondělí 15. listopadu se na žádost dánských vědců otevře hrobka Tycha Brahe v pražském Týnském chrámu, aby se zjistilo, zda byl slavný astronom otráven. Rybář s tím ve své "renesanční detektivce z rudolfinské Prahy" Čtvrtá kostka pracuje jako s faktem.
Již před vydáním (v literární soutěži Knižního klubu se rukopis umístil na druhém místě) se o Čtvrté kostce hovořilo jako o české variantě Šifry mistra Leonarda. Což je vůči Rybářovi nespravedlivé.
Jeho knížka je totiž chytřejší než Brownův světový bestseller a neomílá stokrát předtím literárně přežvýkané spekulace o svatém grálu či templářích, jak to činí Brown (nebo ještě před ním, abychom zůstali na půdě historické detektivky, Bernard Knight v Hrozivém tajemství).
Pozoruhodná je Rybářova hra se slovy z Brahova epitafu, zdůvodnění občasného šílenství "do temnoty upadlého" císaře Rudolfa II., motiv ďábla skrytého v mapě Čech či křišťálových kostek a koneckonců i obhajoba astrologie.
Jestliže se při hodnocení kloníme k pouhým šedesáti procentům (i když čtenáři milující tajemství by možná šli na osmdesát), pak především kvůli začátku knihy. Prvním mrtvým, se kterým se vyšetřovatel rytíř Jan Víta ze Rzavé setká, je Tadeáš Hájek z Hájku, jenž zesnul v roce 1600. Čtvrtá kostka se odehrává o rok později.
To prostě popudí, což asi Rybář cítil, když v závěrečných poznámkách, u detektivky neobvyklých, s určitým vysvětlením přichází. A zamrzí to o to víc, že je zřejmé, jak precizně pracuje s podobou tehdejší Prahy i s charaktery předních osobností české aristokracie. Jen ten Johannes Kepler... Byl vážně tak nesnesitelně odpudivý?
HODNOCENÍ MF DNES 60%
