Podle režiséra Marka Škarpy vadilo, že "vedle zarytých kritiků" herečky tu vystupují i její spolužáci. Opak je pravdou, žádní opravdu zarytí kritici tu neúčinkují.
Věcně hovoří pouze filmový novinář Jaroslav Sedláček a herečka Hana Maciuchová, která zmíní "velmi surovou manipulaci" s Antichartou či dobovou limuzínu, již za odměnu dostala Švorcová od prezidenta.
Ostatní se bahní v omletých frázích, že 50. léta byla "dobou ideálů a touhy", kdy jsme prý "všichni žili v nevědomosti, plni lásky a snahy pomáhat republice". Tady zjevně chybějí oponenti, kteří by připomněli, že zdaleka ne všichni jásali nad rudou hvězdou – ale je to znak záměrné komunistické agitky? Sotva; spíše znak lenosti, lajdáctví a zběžnosti, s jakou se v ČT podobné kolovrátkové paskvily vyrábějí.
Jiřina Švorcová v seriálu Žena za pultem
Asi by se našli pamětníci éry Švorcové ochotní jít do ostřejší polemiky, ale dalo by to práci, shánění, přemlouvání. A kdo by se namáhal kvůli půlhodince, jestliže stačí přečíst slovníkové heslo, proložit jej ukázkou z Krále Šumavy či Nedělní chvilky poezie s rudými karafiáty a celé to zabalit do nostalgického nátěru ve stylu "vždyť to nakonec byla chudák ženská".
