Právě on totiž název vymyslel a v jedné odpovědi napsal: "Byl jsem členem redakce Mladého světa jen v letech 1961 až 1963. Pak už se Slavík čím dál víc komercializoval a mě přestal zajímat."
Slovo komercializoval se mi nelíbilo. Ostatně nelíbí se mi dodnes. Proto jsem větu upravil: "Pak už byl Slavík čím dál víc o komerci a mě přestal zajímat." Rozzlobený Smoljak se okamžitě ozval. Jemu, velkému zastánci češtiny, jsem vložil do úst jedno z nejhorších klišé. Něco je o něčem, fuj!
Smoljak byl velkým bojovníkem za správný jazyk. A když se kolem sebe v poslední době díval, musel trpět. Dnešní sport je o fyzičce, politika o kompromisu, vaření o správném poměru surovin. Umím si představit tohle, s tímhle mám naopak problém. Jedna hrůznost větší než druhá. Bohužel už tak nemluví jen politici, ale čím dál víc obyčejných lidí, a to – abychom byli styloví – "napříč společenským spektrem".
"V osm na Václaváku? Nemám s tím problém." "Náš vztah je hlavně o pochopení a o toleranci." Smoljak se bil za češtinu, jak mohl. I když sám asi věděl, že je to boj předem ztracený. Vadilo mu hlavně to, že hezká čeština pomalu zaniká v televizi, v rozhlase i v novinách.
Štvalo ho, když moderátoři mluví tak, že přízvuk dávají až za předložku. Slavia totiž správně vypadla VE třetím předkole, a ne ve TŘEtím předkole. Mockrát si stěžoval, proč se píše, že něco zbyde, když to přece zbude. Nebo proč se místo staršího "nemohu si pomoci" čím dál častěji používá "nemohu si pomoct". Trápilo ho, že lidé od novin nerozlišují mezi výrazy "necelá miliarda" a "téměř miliarda". Nebo že čeština pomalu vyhubuje přídavná jména přivlastňovací a nahrazuje je odporným ruským genitivem.
Místo Havlova projevu se mluví o projevu Havla. A při "varování Zemana" jeden neví, jestli Zeman někoho varoval, nebo byl někým varován. S jedním kolegou si dokonce posteskl, že se brzo bude chodit "přes most Karla do divadla Národa". O mluvě politiků, jejich "časových horizontech" a jednání "v řádu týdnů či měsíců" už ani moc nemluvil. Jen se občas zmínil. Jako by věděl, že to je zbytečná práce.
Asi by to byla pro Smoljaka slabá útěcha, ale před sedmi lety docílil toho, že jeden začínající novinář začal na používání češtiny víc dbát. Od té doby "měl dokonce problém jít do Divadla Járy Cimrmana", protože jeho návštěvy tam "byly o strachu, že tam Smoljaka někde potká".
Ve víkendových zprávách, ve kterých se mluvilo o jeho smrti, byla i spousta politiky. Ptali se politiků, ale ti nemluvili, neodpovídali ani nic neříkali.
Zase jen deklarovali.
Tohle mu zcela jistě chybět nebude.
