Už jsem se o tom zmiňoval: když jsme jeli podél jižního pobřeží a přes salisburské pláně na místo činu, místo obvyklé rádiové masáže se na téma Glastonbury 2008 hovořilo jen střídmě. V pondělí, na zpáteční cestě, se situace radikálně změnila. Víkend v piltonském údolí se jevil jako ostrovní událost číslo jedna.
. Glastonbury 2008 den po dniReportáže zvláštního zpravodaje iDNES.cz DEN PŘÍPRAV - do piltonského údolí se sjíždějí fanoušci |
Zápas o obhájení pozice hudebního festivalu číslo jedna byl nenápadným, ale dost možná ústředním motivem letošního ročníku. Od roku 1992 po celá devadesátá léta a první polovinu dekády následující festival sílil a prospíval. Letos poprvé se zdálo, že možná překročil zenit: pomalý prodej lístků mohl v tomto ohledu leccos naznačovat.
Ale nakonec zvítězila tradice a mýtus o akci, na níž stojí za to riskovat víkend plný protivenství. Ti, kteří hlasovali pro, došli odměny. Počasí, nevyzpytatelný, ale velmi podstatný element, se po třech děsuplných letech umoudřilo a pomohlo dobrému dojmu z celé akce.
Přitažlivosti letošního ročníku možná nakonec pomohlo pnutí, které vyvolaly scény kolem Jay-Z na sobotní Pyramidě. Ex post se zdá, že to celé vlastně byl docela šikovný tah, a to i pro budoucnost. Vzbudil velká očekávání, co se vlastně stane - a když se nestalo nic výjimečného, získal letošní ročník aureolu víkendu, ve kterém se v okolí Worthy Farm přepisovaly dějiny.
Na příští rok se vše nejspíš vrátí do starých kolejí, na hlavních scénách přibude možná pár podobných položek, ale už navždy bude rok 2008 v glastonburských análech zapsán jako ten, kdy údolí dobyl hip hop. Co na tom, že už tu dávno žil společně s jinými životními druhy?
Dramaturgie festivalu, na které se dodnes - byť v menší míře než dřív - stále podílí "otec zakladatel" Michael Eavis, dokázala v devadesátých letech vyhmátnout vše důležité, co pop a rock (především britský) v té době nabízel, a předznamenat, co důležité bude.
Pravda, vizionářství už pár let není tak úplně na programu dne a někteří sezonní hrdinové davu už teď dávají vytušit, že za dva roky po nich neštěkne pes. Zůstává však žánrová pestrost, vyvážený poměr veteránů a nových tváří.
A také mohutný mimohudební program: pořád ještě lze strávit v piltonském údolí zážitky nabitý víkend a slyšet pět a půl kapely. Takže se snadno může stát, že se sejdou dva účastníci jednoho ročníku, porovnají své itineráře, sejdou se tak v jednom – dvou bodech a jejich nadšení bude stejně velké.
Právě možnost vybrat si v míře až obžerné je tím, co dělá festival v Glastonbury tak přitažlivým. Festival nabízí možnost prožít na místní poměry možná docela všední, ale rozhodně neobyčejný víkend. Což bylo letos dokázáno.
