V česko-slovenské inscenaci Romana Poláka, vzniklé v koprodukci divadla Bolka Polívky a Štúdia L+S, se pozornost dělí mezi oba aktéry rovným dílem, byť v některých výjevech těsně vyhrává Milan Lasica jako Sir.
Ovšem Polívka alias Garderobiér Norman už jen díky své rozevláté postavě není typem, který by šel zatlačit do pozadí. Oba protagonisté jsou výrazní komici, byť každý zcela jiného typu - a to zřejmě poskytlo klíč ke čtení celé hry, kterou režisér Roman Polák seškrtal a odlehčil až do kabaretního rázu.
Tomu odpovídá zařazení živě zpívaných swingových písniček, zřejmě Sirových vzpomínek na sladké mládí, kdy hrával zábavný repertoár.
Lasicův unavený Sir u mikrofonu ožívá a mění se v elegantního konferenciéra, doprovázeného dychtivou Irenou (Jitka Čvančarová), jejíž půvaby připomínají plakátové pin-up girls. A v bílém, stylizovaná jako " kabaretní anděl" , si Sira nakonec odvede do nebe bezstarostných šlágrů.
Ve prospěch polechtání bránice některé motivy zmizely nebo byly posunuty. Kupříkladu Normanova homosexualita, jež do jisté míry odůvodňuje jeho psí oddanost smíšenou s nenávistí, je předváděna pouze v komické rovině. Z některých scén se rovnou stala groteska: Sira v learovském kostýmu na jeviště herci ze zákulisí vytlačují, ten se však vytrhne a schová do skříně, která je nakonec ve všeobecném zápasu povalena na zem.
Polívkův Norman je založením klaun, opilecky hlučný a trochu neohrabaný. Cirkusového komika připomíná jak plandavým kostýmem, tak pohyblivostí, s jakou rozehrává gagy s žehličkou, šálou nebo mečem, s nímž vyseká inspicientku v nevkusném rytířském převleku z šatny.
Polívkův Norman není ušláplým posluhovačem, jeho vztah k Sirovi nepostrádá agresivitu. I dobrácký pes občas zavrčí, tahá-li ho dítě za ocas. Sir je právě takovým velkým dítětem, vrtošivým, egoistickým, ale vlastně roztomilým a šarmantním. Oběma postavám však chybí tragický rozměr.
Netřeba pochybovat, že by oba herci vážnou polohu svedli (o tom ostatně svědčí například scéna, v níž Sir a Lady bilancují svůj vztah). Režisér se však této výpovědi vzdal a do značné míry tak rezignoval na témata lásky a osamělosti, outsiderství, manipulace i závislosti. Škoda, protože také o tom Harwoodův Garderobiér je.