Přes půl století, po studiu JAMU v Brně a dvou sezonách na ostravské scéně, je Gabriela Vránová členkou pražského Divadla na Vinohradech. Jeviště zažilo její Noru či Maryšu, před kamerou stála od počátku 60. let. Prosadila se uličnickým výrazem v dobových detektivkách Nahá pastýřka a Poklad byzantského kupce, křehkým půvabem upoutala v seriálech Sňatky z rozumu nebo F. L. Věk, do paměti se zapsala coby učitelka v sáze My všichni školou povinní.
Ale nejen svým zjevem a výrazem, nýbrž také hlasem se Vránová zapsala do hereckých letopisů. Od samých počátků pracuje pro rozhlas či Supraphon, recituje verše, čte příběhy na pokračování; má cenu Prix Bohemia za herecký rozhlasový výkon i Křišťálovou růži za umělecký přednes.
V neposlední řadě získala Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu, jejím hlasem promlouvají takové světové hvězdy jako Marilyn Monroe, Catherine Deneuveová či Elizabeth Taylorová. Navíc sama píše, léta učila na Pražské konzervatoři, kde k jejím žákům patřili Vladimír Dlouhý i Zlata Adamovská.
Její klíčovou láskou však zůstává poezie. Říká, že „to nejsou jen básničky, nýbrž způsob vnímání světa“, a jak ukážou hosté jejího Království poezie včetně Luďka Munzara, není se svým názorem sama.
