zavřít
1 / 20
náhledy
Unikátní publikace v září připomene historii skateboardingu u nás. Vzpomínky pamětníků doplní dobové fotografie. Knížku pojmenovanou Prkýnka na maso jsme uřízli dávali dohromady publicisté Michal Nanoru a Martina Overstreet. Na 500 stranách přinesou příběh subkultury, která se v komunistickém Československu pohybovala na hraně společenského přijímání a rebelie.
Autor: Yinachi
Vizuálně výrazná kniha vznikla na základě rozhovorů s dvaceti pamětníky a v jedenácti kapitolách sleduje nejen vztah nové subkultury k režimu, ale také odkud první skejťáci brali informace, jak se učili techniku, triky, vyráběli bermudy z ubrusu, "prkna" z kolečkových bruslí nebo jak na závody létali mezi Prahou a Karlovými Vary letadlem.
Autor: Yinachi
"Ve stejném roce, kdy úřady na punk a novou vlnu vedly útok článkem Nová vlna se starým obsahem, byl skejt široce akceptovaný. Krom vysoké návštěvnosti závodů se objevoval v pozitivním světle v televizi i časopisech. V roce 1981 dělal křoví Meky Žbirkovi v pohádce Neberte nám princeznú a jakkoli je Lucie vládkyně všech moří a postrach ulice (1984) a její cool kámoši znaj vedle skejtu i tajné mučící techniky jako žhavení lebky zvané budík, taky jí je šest let a hraje si s plastelínou,“ píše v doslovu knihy Michal Nanoru.
Autor: Yinachi
Míra Bartoš, Prachatice: "SSM byl sice předvoj KSČ, ale my jsme byli pod SSM všichni, protože bez hlavičky SSM nešlo dělat nic. Takže přestože jsme všichni z naší generace byli velmi prozápadně orientovaný a strašně velký procento z nás stihlo do revoluce emigrovat, jakmile jsi nebyl organizovanej, nešly pořádat závody, nemoh jsi disponovat s penězma, nemoh jsi dělat brigádu, kterou bys vydělal na zaplacení matroše na rampu, prostě nebylo jiný cesty."
Autor: Yinachi
Robert Thiele, Praha: "Prkna zbouchaný z kolečkovejch bruslí, že jo. Prkýnka na maso jsme uřízli a jezdilo se. Ono to teda vůbec nejelo. Člověk do toho kopnul a ono to nejelo. Dneska by to člověk musel brát opatrně a stejně by se rozsekal."
Autor: Yinachi
"Představitelé režimu si nebyli úplně jistí, jak k 'buržoaznímu' skateboardingu přistupovat. Na Václavském náměstí honili skejťáky příslušníci, jinde se stavěly U-rampy pod dohledem SSM, o hamburgerech se podávala hlášení StB, na závody v dnes kuriózních disciplínách slalom, skok vysoký a daleký chodily tisíce lidí a Aleš Hušák vybíral peníze od západoněmeckých sponzorů," popisují tehdejší atmosféru autoři knihy psané nevšedním jazykem, která se bude křtít 6. září v pražské MeetFactory.
Autor: Yinachi
Simon Thiele, Praha: "Tenkrát šlo vo to, aby to jezdilo potichu a rychle. Vždycky jsme řikali, že kolem chodce musíš projet tak rychle a potichu, aby si to uvědomil, až když seš pryč. Víš jako - jinak tě srazí. To tak vždycky bylo, když jsi projížděl kolem někoho, tak von do tebe ťop, a už to bylo."
Autor: Yinachi
Ukázka z knihy Prkýnka na maso jsme uřízli, která pojednává o historii skateboardingu před sametovou revolucí.
Autor: Yinachi
Tomáš Potůček, Pardubice: "Opravdovej street dostal pořádnou pecku po závodu Euroskate, který se konal v Praze v roce 1988. Pořádal ho Martin Kopecký s Hušákem, pozdějším ředitelem Sazky, který se ke skejtu přilepil."
Autor: Yinachi
Honza Peterka, Praha: "Trochu mi ta naše parta přišla jak z toho filmu Legendy z Dogtownu. Akorát nebyly prachy a ty bazény."
Autor: Yinachi
Nanoru a Overstreet připomínají, že mezi první skejťáky u nás patřili bratři Formanové, kterým prkna koupil jejich otec, když v roce 1976 za oceánem přebíral Oskara za Přelet nad kukaččím hnízdem.
Autor: Yinachi
Petr Forman, Praha: "Největší odborník byl Zobák. Co udělal Zobák, to jsme udělali všichni. To byl náš guru a pořád je. Ten to diktoval, on byl vlastně nejlepší, správnej blázen. Všichni mu záviděli. Ale hlavně to byl sportovec, frajer, nebo pořád je, a na tom skejtu i mimo něj dělal věci, který nikdo nedělal. Když si on propích pusu, tak my všichni taky."
Autor: Yinachi
Ivan Zobák Pelikán v bazénu ve Staré Roli.
Autor: Yinachi
"Fotografie, na kterých se často neuvěřitelně styloví skejťáci odrážejí od všudypřítomných šedých bund, estébáckých baloňáků, embéček a nápisů Ovoce-Zelenina ukazují na něco mezi Z-Boys a Vesničkou mou střediskovou. Některé postavy jako by na pozadí samoobsluhy Pramen a džínových kompletů na favoritech se zvednutými berany přicestovaly v rámci Návratu do budoucnosti," píší o unikátních fotkách v knize autoři.
Autor: Yinachi
"Skejťáci byli speciální partička. To byla naše svoboda. Policajti do nás nerejpali, protože jsme dělali sport. Nebo víceméně nerejpali. Měl jsi svůj klid a měl jsi svůj svět. My nebyli politický, ale bavilo nás to, měli jsme dobrou partu a zažívali jsme věci. Fotbal dělal každej,“ píše se v publikaci, jejíž nedílnou součástí jsou dobové fotografie.
Autor: Yinachi
"Otázka skejtu jako možnosti svobody, utržení se ze společenských omezení, se prolíná celou knihou. Zvlášť nás ale zajímá, jak se americká kultura skejtu přeložila do prostředí, v němž slavil neobyčejný úspěch projekt důsledného sociálního zestejnění, do prostředí, kde všichni lyžovali a všichni uměli plavat,“ říká za autorský tým Michal Nanoru.
Autor: Yinachi
Renata Škrabalová, Polička: "Možná bych toho nechala, kdyby mi můj tatínek neřekl, že jsem pořád odřená a že takhle budu mít samý jizvy a nikdo si mě nevezme a musím s tím okamžitě skončit. Takže jsem se zasekla a nepřestala jsem."
Autor: Yinachi
Mark Gonzales v Prachaticích na Summer campu v roce 1987. "Gonzales byl v tý době jeden z největších mistrů ollie na světě, jako první vyskočil na nějakej stůl někde v Kalifornii. A ten prostě přijel a dal třistašedesátku olliečkem jen tak na rovině, bez jakýkoli rampičky. To nám hlava nebrala," vzpomíná Míra Bartoš z Prachatic.
Autor: Yinachi
"Lístek na autobus do Varů stál třeba osmdesát korun a my zjistili, že letadlo stojí sto pade. A my, celá parta skejťáků, letěli na jedny závody letadlem Praha-Karlovy Vary. Skejt si nikdo nedal do zavazadlovýho prostoru, samozřejmě si ho každej držel u sebe. To si pamatuju, jak jsme jeli po tý ranveji, parta dvaceti lidí," vypráví v knize Petr Forman.
Autor: Yinachi
Honza Peterka, Praha: "Fízlové po skejtu ani moc nešli. Možná prudili, ale ne kvůli samotnýmu faktu, že to je skateboarding. To máš jak dneska. Pruděj, že někde jedeš a že to tady vodřeš. Ty kecy byly to samý, akorát ve větším. My to měli tehdy komplikovanější. Jezdili sme na skejtu a ještě sme byli pankáči."
Autor: Yinachi
