Zadruhé Leonardo DiCaprio v titulní roli dokazuje, že už není jen tím sladkým milovníkem z Titaniku: troufne si i na rebela s příčinou, navenek sebejistého hráče stíhaného vnitřními běsy.
Zatřetí režisér Martin Scorsese tady svou pověstnou pečlivost i zálibu v rozmáchlých dobových freskách rozšiřuje o zářivost velkolepých leteckých scén.
Postačí to na Oscara za nejlepší dílo roku? Mohlo by. Letec není sice film převratný, leč úctyhodný, podobní oscaroví vítězové už tu byli a nedalo se jim moc vyčíst, jen chyběl důvod vidět je podruhé.
Pro Státy je lákadlem už Howard Hughes, jehož osud spojující dvě přitažlivé říše, hollywoodskou a leteckou, film líčí. Muž, jenž neznal slovo nemožné, zato se upjal k americkému snu všemožných nej: nejbohatší, nejrychlejší, nejúspěšnější.
Natočil ohromující válečné drama Pekelní andělé, podnikal ve filmu i v letectví, riskoval peníze i život, hvězdné herečky Katharine Hepburnová a Ava Gardnerová byly jeho láskami. Ale také bojoval s psychickou nemocí a s obviněním z korupce. Obojí dokázal zlomit - alespoň podle scénáře.
Z dětství, odkud vyvěrá jeho chorobná panika před špínou, se hrdina skokem přenese do dospělosti, na filmařskou půdu. Tady Scorsese rozpoutá vskutku impozantní retro z natáčení Pekelných andělů i z večírků, kde vlčáci z obří MGM shlížejí na nováčka s blahosklonnou útrpností.
DiCaprio se proměňuje v typ muže, jenž ve vteřině získá ženu i kolegy, který strhává a jemuž se neodporuje. Vše svede, každého zlomí, rozhoduje se okamžitě, občas je svou posedlostí na zabití, ale jeho kouzlu nelze nepodlehnout, ať velí "Sežeň mraky" či přetáčí celý velkofilm se zvukem. Velký hráč s nekonečnou představivostí, který sází na jednu kartu, v úžasných scénách ve vzduchu s kamerou uhýbá letadlům a na premiéře klopýtá davem mezi blesky a střepy.
Letec má půvab příběhů, jejichž druhým rekem je sám Hollywood. Na place stojí židle se jmény Cukor a Grant, hrdina svádí na golfu Katharine Hepburnovou, kterou Cate Blanchettová - jakkoli se jí nepodobá - hraje skvěle.
Halasně moderní, ironická, i v soukromí podléhající manýře herečky, aniž si to uvědomuje. Od romantického nočního letu k rozchodu, po němž Hughes prochází očistou, to mezi nimi jiskří, při mrazivé návštěvě rodičů DiCaprio přeladí na zlobu, vzpouru, válku.
A vyhraňuje se dál: trochu kovboj, trochu cvok, hledač ideálu čistoty, jejž Scorsese něžně shrne laskáním ženského těla a trupu letadla, i paranoik, jenž scéně na toaletě dodá nádech komiky Mr. Beana.
Každá z dalších leteckých akcí včetně oslnivě natočené havárie je tak skvostná, jako by si DiCaprio a Scorsese plnili sen věčných kluků, jenže děj se zároveň vzdaluje od Hollywoodu - jen málo využil další legendy, Juda Lawa coby Errola Flynna nebo Gwen Stefaniovou v roli Jean Harlowové.
Režie těší jemnůstkami, třeba "oťukávacím" obědem hrdiny s jeho odpůrcem, skvělým Alanem Aldou, ale unaví epickou šíří včetně vysoké politiky a typicky amerického "westernu v soudní síni", zde před komisí Senátu.
Velikost příběhu se přitom nepočítá na metry filmu. Vždy znovu se Letec vrací k podstatě, k podmanivé symfonii muže, stroje a nekonečného prostoru mezi nebem a zemí.
