Vánoční napětí i smích jsou z Francie

Kina už si vybírají oddechový předvánoční čas. Na tento týden není hlášena vůbec žádná premiéra a poslední novinky roku 2003, které odstartují na Boží hod, jsou jen dvě. Shodou okolností přicházejí obě z Francie, zastupují však docela jiné žánry.

Bazén se hlásí k rafinovaným thrillerům a kromě jiných uznání si vydobyl nominaci na Evropskou filmovou cenu, kterou si odnesla za hlavní ženskou roli Charlotte Ramplingová.

Také lehká komedie Kdybych byl bohatý má ve sbírce cenu za nejlepší film a pro nejlepší herečku Valérii Bruni Tedeschiovou - získala je však v daleko užší konkurenci na mladoboleslavském Festivalu evropských úsměvů.

A právě rozdílný rozměr obou soutěží je přímo úměrný rozdílu mezi oběma díly.

Dvě sokyně v Bazénu
Ozonův příběh patří k té vzácnější a pracnější odrůdě napínavých snímků, kde se neječí, nestřílí, neběhá nočním lesem ani zběsile neujíždí horskými zatáčkami.

Režisér si hraje s divákovými nervy jinak: do jednoho domu svede dvě hrdinky, dá jim předběžný cejch "hodné" a "zlé", načež míchá kartami i sympatiemi, obrací jejich vztah i charaktery naruby a vyhrotí je ve chvíli, kdy jim jako psovi kost předhodí muže.

Bazén Francie, 2003
režie	Francois Ozon
scénář	Francois Ozon Emmanuelle Bernheim
kamera	Yorick Le Saux
hrají	Charlotte Rampling Ludivine Sagnier Charles Dance Marc Fayolle Jean-Marie Lamour
hudba	Philippe Rombi
původní název	Swimming Pool
délka	102 minut
žánr	drama
Bazén - premiéry
kina	25. prosince 2003

Jeden bazén, jeden dům, jedna společná lednička - i to bylo pro dvě zcela odlišné ženy málo, ale dělit se o jednoho muže, to už po nich nikdo nemůže chtít.

Dosavadní slovní jedovatosti, vzájemné slídění, drobné naschvály přerostou v prastarou žárlivou bitvu plnou erotické řevnivosti - a teprve pak Ozon utrousí na dlaždičky pár kapek krve a nechá propuknout detektivku, která má podle všech pravidel i nečekaný dvojí zvrat v závěru.

Jediné, co trochu kazí dojem, je typicky francouzský literární prvek. Lidské osudy se totiž promítají "do písmenek", do románu, jejž píše postarší anglická detektivkářka Charlotty Ramplingové v letním jihofrancouzském sídle svého nakladatele, do soukromého deníčku její sokyně - nakladatelovy mladičké vyzývavé dcery - do vzpomínkového rukopisu dívčiny matky a nakonec do neplánované knihy, kterou hrdinka pod dojmem svých zážitků vydá.

Servisní článek k filmu Bazén čtěte ZDE

Tyto chtěné a překombinované motivy však naštěstí přebíjejí obě herečky, především Ramplingová, již sledovat je naprostý požitek. Unavenou, zatrpklou a uzavřenou spisovatelku už netěší peníze ani ceny, které jsou prý beztak "jako hemoroidy - dojde na každou řiť".

Ale když z podmračeného Londýna odjede na slunečný jih, prosvětlí se obraz i její tvář. Dojemná ve staropanenské noční košili se těší z jasu a vůně zahrady jako malá holčička. Libuje si v samotě, tichu, v denních obřadech a přísném pořádku.

Noc, kdy do domu vtrhne nakladatelova dcera, je pro ni živelní pohromou. Navenek bojuje proti bouřlivému milostnému životu téhle drzé vetřelkyně svou ledovou upjatostí, pak začne čenichat v jejím soukromí, objeví v sobě i lítost, ale podvědomě se jí mstí: za mládí, krásu, za přitažlivost.

Dvě těla vedle bazénu ukazují nemilosrdný běh času. Která z hrdinek vlastně tuhle hru řídí, nelze prozradit, nutno však uznat, že Ozon má ženské války dokonale přečtené a umí z nich kromě chvějivého vzrušení vytěžit i spoustu sžíravého humoru.

Zbohatnout není legrace
Komedie Kdybych byl bohatý má vtipu paradoxně možná méně než vražedný Bazén. Ne že by neuměla pobavit, ale spadá do rodiny veseloher takzvaně civilních, "jako ze života", stejně všední má i hrdiny.

Servisní článek k filmu Kdybych byl bohatý čtěte ZDE

A pokud tuctový obchodní cestující diváka ani neoslní, ani neprovokuje, těžko ho bude litovat kvůli krachům v práci i v manželství, natož kvůli potížím, které mu přinese náhlé zbohatnutí. Výchozí situace příběhu je vděčná: všední človíček, kterého právě vyhodil zákazník, pokutoval policista a opustila žena, vyhraje v loterii deset milionů eur.

Kdybych byl bohatý Francie, 2002
scénář a režie	Michel Munz Gérard Bitton
kamera	Noélie Chicca Ungaro
hrají	Jean-Pierre Darrousin Valeria Bruni Tedeschi François Morel
hudba	Michel Munz
původní název	Ah! Si j’étais riche
délka	100 minut
žánr	komedie
Kdybych byl bohatý - premiéry
kina	25. prosince 2003

Aby jeho manželka neshrábla polovinu, rozhodne se výhru tajit, dokud nebude bezpečně rozveden. Ale k čemu jsou peníze, které člověk může utrácet jen potají, co s vysněnou nezávislostí, kterou musí odkládat? Nemluvě o pokušení pochlubit se celému světu!

Scénář se však drží při zemi, ze zápletky odvíjí jen situace sice pravděpodobné, ale předvídatelné - malé kradmé radosti jako lepší víno, jídlo, hodinky, svůdnou krásku na jednu noc.

Tvůrci hrdinu provázejí s chápavým soucitem, neženou jej do vyložených ztřeštěností, spíše než komedii předkládají sociologické variace na téma, že zbohatnout není žádná legrace.

Najde se pár milých scén svádění a nevěr "po francouzsku", na druhé straně se tu rmutně probírají noví kapitalističtí dravci vyhazující staré praktiky z místa - a taky se vyrábí smích z vyměšovacích potíží. Chudý žaludek si zkrátka na milionářskou stravu musí zvykat jako milovník komedií na humor z toalet.

Fotografie z filmu Bazén.

Fotografie z filmu Bazén.

Fotografie z filmu Kdybych byl bohatý.

Fotografie z filmu Kdybych byl bohatý.

Fotografie z filmu Kdybych byl bohatý.

Fotografie z filmu Kdybych byl bohatý.

Fotografie z filmu Kdybych byl bohatý.