Tichý, dříve hodný, teď zlý Američan

12. června 2003 12:10

Slavný román Grahama Greena Tichý Američan jako by na plátně znal jen dvě krajní podoby. Traduje se, že jeho první filmový přepis od Josepha L. Mankiewicze z roku 1958 byl jasně proamerický, z titulního hrdiny učinil výlupek všech ctností a z jeho britského protihráče zrádného lotra. Nová verze režiséra Philipa Noyce má naopak zřejmý protiamerický tón.

"Hodný“ a „zlý“ muž si navzájem vyměnili charaktery a příběh situovaný do počátku 50. let do Saigonu ovládaného Francií je završen čirou propagandou: prostřednictvím novinových titulků předjímá pozdější vpád Států do Vietnamu.

Přitom to rozhodně není špatný film, přestože sám sebe i diváky o značnou část kouzla připravuje jednak zpětným líčením děje „od konce“, takže předem vyzradí i řešení milostného trojúhelníku, jednak dlouhým vypravěčským komentářem, nadbytečným tam, kde jsou k dispozici výteční herci.

A takové herce film vskutku má. Bernard Fraser coby americký nováček na výbušně mnohonárodní půdě Indočíny je vzorně zdravý, vymydlený, dychtivý, slušný, seriózní, navenek téměř obtloustle neohrabaný hošík, až dojemně opravdový angažovaný idealista a starosvětský romantik. Vždyť i svůj náhlý cit k Britově stálé vietnamské milence ihned čestně přizná - jako rytíř s otevřeným hledím, jenž rozhodnutí o vlastním štěstí odevzdává do rukou své zbožňované a svého přítele, byť zároveň soka v lásce.

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

Kdo jiný si může takovou mladickou bláhovost ironicky vychutnat - a v hloubi duše ji závidět - lépe než Michael Caine coby zralý rutinérský novinář, nádherně poživačný, lenivý a vždy nad věcí, netečný skeptik i pobavený cynik se suchým britským humorem. Z kavárny či z milenčiny postele se vydává za prací jen s nechutí, aby ho pro věčné flákání neodvolali zpět do Londýna. Ostatně se zprvu zdá, že vážně nemá o čem psát. V ospalém sledu života od diplomatických večírků k domorodým tanečnicím je válka zdánlivě neviditelná, jen tak mimochodem kdesi za rohem zahřmí granáty a zase se žije dál: opojně, vláčně, ve zvláštním rytmu mimo prostor a čas, jako na exotické dovolené.

Tichý Američan USA/Německo/Austrálie, 2002
režie	Phillip Noyce
scénář	Graham Greene
kamera	Christopher Doyle Huu Tuan Nguyen Dat Quang
hrají	Michael Caine Brendan Fraser Do Thi Hai Yen Rade Serbedzija Tzi Ma
hudba	Craig Armstrong Guy Gross
původní název	The Quiet American
délka	118 minut
žánr	Drama
Tichý Američan - premiéra
kina	12. června 2003

Dokonce i když místní události dostanou spád a hrdinové se ocitnou takříkajíc v akci, vše podstatné nosí Caine v očích. Beze slov v jeho pohledu stojí, co si o dění kolem myslí a jak svůj postoj mění. Nosí-li naoko průhledný Fraserův Mirek Dušín masku nového profesionála, Caine tu svou zvetšelou naopak po kouscích odhazuje. Jen ve sporu o vietnamskou krásku, jejíž představitelce herecky postačí něžná zdvořilá zdrženlivost, jsou si rovni: oba rádoby civilizovaní gentlemani neskryjí bolest.

Kromě herců zdobí Tichého Američana ještě tišší nálada: letmá, prchavá, nezachytitelná jako dusný pot i vlahá tma, vůně a déšť. Nitky hrozby vplétané do idyly, jíž divák přivykl, neúprosně vyústí v masakr, kdy už ani chladný pozorovatel nemůže stát stranou. Opět výmluvněji hovoří výraz Caineových očí než slova „Dříve či později musíte zaujmout postoj, chcete-li zůstat člověkem“. A z plochých debat Brita s Američanem o komunismu se tvůrci jen pokoušejí vykouzlit jakési „vyšší“ morální oprávnění pro smrt na zakázku.

Při vší úctě k Noyceově vytříbenému řemeslu, čekání na „jiného“ Tichého Američana trvá. Třeba jednou přijde tvůrce, kterého více než výkyvy politických pravd bude zajímat úděl smutné vietnamské slečny, dosud jen sladce trpné ozdoby ve světě cizích ideologií.