Je to zarážející. Veterán polského filmu Jerzy Kawalerowicz měl v ruce jeden z nejslavnějších milostných příběhů, navíc zasazený do mimořádně vděčných kulis starého Říma za vlády císaře Nerona. A výsledek vyhlíží, jako kdyby Cameronův olbřímí Titanic někdo rozprodal pod rukou a prach jeho úlomků nalepil na půdorys seriálu či telenovely.
Úvodní kroužení kamery kolem kolosea sice slibuje, že se chystá velkolepá podívaná. Jenže vzápětí už Petronius, díky Boguslawu Lindovi jeden z mála hrdinů pojatých v moderním, lehce ironickém odstupu, dlouze hovoří se svým synovcem, jenž propadl vášni ke křesťanské dívce. Sličnost dotyčné panny, jíž - stejně jako jejím souvěrcům - hrozí mučednická smrt, je podána v urousaně romantickém oparu: křehká víla v bílém rouchu povlává rozkvetlou zahradou.
Rozmařilé orgie patricijské smetánky zase znázorňují vyhasle cudné tanečnice, jiskrné jako televizní baletky ze socialistických Silvestrů. Císař Nero, spíše klaun než šílenec, byl vehnán do teatrální karikatury, apoštol Petr je tu velebně recitujícím kmetem na zrádné hraně parodie. Sbližování milenců se blíží dětsky nevinné romanci Old Shatterhanda a Nšo-či, zde ještě s přídavkem výchovných debat o
|
Quo vadis | |
| scénář a režie | Jerzy Kawalerowicz |
| námět | Henryk Sienkiewicz |
| kamera | Andrzej Jaroszewicz |
| hrají |
Pawel Delag |
| hudba | Jan A. P. Kaczmarek |
| původní název | Quo vadis |
| délka | 140 minut |
| žánr | historický film |
|
Quo vadis - premiéry | |
| kina | 12. prosince 2002 |
Zkrátka na obrovském plátně se inscenuje prostřední divadlo s přepjatými gesty, vláčným přehazováním tógy, strnulým zaujímáním malebných póz a s komparsem, který měl asi vykouzlit zběsilou bizarnost, leč stvořil operetu. I mírumilovný lyrik, jenž akční žánr moc nemiluje, počne se během vleklé přehlídky vypravěčské marnosti těšit na trochu vzruchu při umouněném požáru Říma.
|
Servisní článek k filmu najdete ZDE. |
Kdo se vydal za zážitkem podobným Gladiátorovi, dočká se scén se lvy v aréně až po dvou hodinách; jejich bravura je vykoupena zbytečně názornou, zálibně morbidní hrou s kusy lidských těl.
Ústřední romanci postupně překryjí jiní rekové jiného tématu: patosem vzedmuté oslavy víry, oběti a odpuštění. Přesto jediným skutečně silným hrdinou zůstává Petronius, tichý salonní hráč, jenž nese porážku v osudové partii s elegancí ducha. Ovšem sám na výpravný velkofilm nestačí, zvláště když očistný rozměr jeho role ušpiní v divácké paměti "aktuální" podobenství v závěru, výjev tak školácky upachtěný, že se snad ani popsat nedá.
 Fotografie z filmu Quo vadis. |
 Fotografie z filmu Quo vadis. |
 Fotografie z filmu Quo vadis. |
 Fotografie z filmu Quo vadis. |
 Fotografie z filmu Quo vadis. |
 Fotografie z filmu Quo vadis. |
